ho í nejmladšího pokolení spisovatelského, jak ukazuje
případ M. Pujmanové, B. Kličky neb C. Jeřábka, přinesl více
zisků látkových než formálních, ledaže dědictvím po hnutí
novoklasickém dbá úspornosti výrazové a řídí se funkčními
zřeteli skutečné epiky. Jeho myšlenková i motivická
pozornost směřuje hlavně k tomu, aby přesně postřehla a
výrazně, možno-li také typicky, postihla nové útvary oné
skutečnosti domácí, někdy i cizí, které vznikly válečnou a
společenskou přestavbou světa. Především jest to s vět o v á
v á I k a i s účastí českého vojáka v ní, co zaměstnává a
tvořivě podněcuje tyto nové realisty v české próze
popřevratové. Tu doplňkem k básníku Medkovi a dramatiku
Langrovi, ale namnoze v přímé oposici k jejich pojetí,
rýsuje se na čelném místě osobnost vypravěče rovněž
zúčastněného v sibiřské anabasi. Jest to Josef Kopta (* 16.5. 1894
v Libochovicích) .Po obchodním studiu a krátké bankovní
činnosti vstoupil začátkem války do vojska a byv v
Karpatech záhy zajat, stál u počátků čsl. legií jako důstojník
i tajemník; s nimi vykonal sibiřské tažení a přes Japonsko
a Suez vrátil se do vlasti. Tam byl nejprve v službách
Památníku odboje, v I. 1925-1936 pracoval novinářsky, pak
se věnoval výhradně spisovatelství. Od r. 1946 působí jako
vysoký úředník v kanceláři presidenta republiky.

Mnoho z jeho rozsáhlé a nestejně cenné činnosti slovesné
náleží spíše do dějin branného odboje československého
než do historie literární. To platí především o Koptových
knihách feuilIetonů, z nichž pozdější jsou živou a vtipnou
kronikou popřevratové Prahy: Úsměv nad hrobem (»čtení
o milém Japonsku« 1922), Cesta do Moskvy (1928),
Nedělní okno (1931) a j. Ani příležitostné veršování Koptovo
(Cestou k osvobození (1919) a j.) překypující nadšením
a nevyhýbající se frázi, nestojí na úrovni Koptovy
výpravné prózy. Dramatikem jest Kopta jen příležitostně a
pouze v lidové komedii Nejkrásnější boty na světě (1927)
dovedl se povznésti nad schematismus vlastní jeho
legionářsk~'m scénám.

Vypravěči Koptovi se dostalo největší populárnosti za
letopisné romány legií: Třetí rota (1924), Třetí rota na
magistrále (1927) a Třetí rota doma (1934-35; r. 1929
vydal knížečku »Jak vznikala Třetí rota«). Genrovým
realismem, nejbezpečnějším v důvěrné kresbě lidových postav
a postaviček, pokusil se o hromadnou kroniku
československého vojska na Rusi. Líčí, jak vojenské těleso vzniká

664