(1936). Na lékařské práci zkonstruován je ponurý román
Duch asistentky Kurdové (1940) a na zasahování mrtvých
do života. živých román Nebožka bdí (1941). K povídkám
Kličkovým přibyly ještě sva.zky s pevně zachycenými
charaktery postav probojovávají cích se k lepšímu lidství: Nůž
na 8rdci (1938) a Na březích Vltavy (1942).

Ex p r e s i o n i s m u s české výpravné prózy jako
výraz poválečné krise v cítění a myšlení i s paradoxní směsicí
sociálních tužeb a chorobné subjektivnosti rozkvétal
nejsilněji v první polovici let dvacátých. Mladí spisovatelé snažili
se překonati drtivou kritiku minulosti i temný nihilismus
nedůvěry bud' vzýváním humanity neb kultem primitivního
clověka neb oslavou pudové původnosti a temného
podvědomí jako záchrany před vládou rozumu a tradice, které
podle jejich domnění ztroskotaly uprostřed revoluce
světové. Subjektivní živly, které tu převládaly obsahově,
promítaly se též ve slovesné formě převahou lyrismu a
meditace, konstruktivistických poznámek a ironických glos.
Kromě vývoje Vlad. Vančury, který sem časově spadá
hlavně svými oběma prvními romány, ozřejmují tento postup
význační prozaikové z moravského »lIosta«, doprovázení
lyrikou Jiřího Wolkra, Jos. Chaloupky, Bart. Vlčka a
vykládaní kritikem družiny Fr. Gotzem; jsou to Lev Blatný
a svými začátky Čestmír Jeřábek.

Lev Blatný (1894-1930), právní úředník železniční v Brně,
zemřel předčasně chorobou W olkrovou, která plnila jeho
mysl zároveň bolestnou hořkostí; ta se vybíjela slovesně
ironickým humorem a až groteskním zalíbením v
tragikomediích skutečnosti. Většina prací Blatného má podobu
povídky namnoze dějově zhuštěné a úsporně zbavené
jakékoli dekoračnosti. Jsou shrnuty do knih Vítr v ohradě
(1923), Povídky v kostkách (1925), Regulace (1927),
Povídky z hor (1927) a Housle v mrakodrapu (1928); jen
titulní práce souboru »Regulace«, Blatného výtvor
nejvyzrálejší, rozrostla se do románové šíře. IIlavním tématem
Blatného zůstává trvale vpád iracionálních živlů do
sebeklamného světa rozumového řádu a mravní konvence. Někdy
doprovází Lev Blatný svůj přednes výsměšnou gestikulací,
jindy srdečným úsměvem na tváři ironicky stažené; v
pracích nejšťastnějších nachází v přírodních dějstvech
obdoby pro lidské osudy. O expresionistické drama usiloval L.
Blatný s napjetím kombinační obraznosti a s osobitostí
látkovou i slohovou; jmenovitě jeho hrůzostrašná tragedie

662