charakterisaění, jsouc úplně svéprávná; vyjadřuje jí své
bohaté a mnohdy nestvůrné vidění světa sám autor, který
vstupuje stále do děje, doprovází vypravování komentářem,
vkládá své úvahy o příbězích i osobách, baví se, moralisuje,
pronáší hojná přísloví a pořekadla in margine epiky.
Vydatně čerpá z mluvy lidové, z podřečí a argotu, jmenovitě
však z pramenů archaistických. K tomu přistupuje
skutečná metaforická vášeň, stupňující se v přeplněnost barokní,
vzpínající se někdy až k monumentalitě.

V zápase mezi sociální problematikou a svéprávným
vypravovatelstvím i převahou živlu groteskního a
výjimečnosti blíží se Vančurovi jeho mladší druh B. Klička.
Benjamin Klička (vl. jménem Benjamin Fragner, * 1897 v Praze,
t 1943 tamtéž), syn patricijské rodiny pražské a praktický
lékař v Praze, zahájil svou činnost poválečnou lyrikou.
Lyrický ráz s barokním nánosem barev i pohybu má také jeho
začátečnická próza povídková, někdy sociálně zjitřená:

Vzpoura nosičů (1925), Tulák Jeronym a jiné osudy (1925),
Muž) který chtěl ABCDE (1928) a j. Uprostřed tohoto
tápavého pokusnictví překvapil pevný epický úhoz
exotického románku Divoška Jaja (1925), výrazného obrazu
černošky a jejích druhů uprostřed pařížské lžicivilisace;
výjimečnost případu byla pak zvýšena v cirkusovém příběhu
blíženecké zrůdy Bobrové (1930) a v detektivním případě
vraha z'pohlavní rozkoše v maloměstském prostředí
Himmelradsteinský vrah žen a dívek (1931); ještě později se
vrátil B. Klička do tohoto patologického ovzduší lékařsky
prohloubenou satirou na psychoanalysu s pozadím
okresního města, Otěk ze století (1935).

Ale Kličkova romanopisecká touha se nese od
individuální patologie k typisujícímu dušezpytu sociálnímu a od
dráždivé výjimečnosti k zákonným zjevům v poválečném
rozvoji společenském. Cyklus Generace ukazuje, jak
světová vojna se svými důsledky přetvářela a převychovávala
syny starého měšťanstva pražského: Jaro generace (1928),
Jedovatý růst (1932), Na vinici Páně (1938), z nichž
druhý, jako mnohá jiná díla Kličkova, jest zastřen
nadneseným lékařským odbornictvím. Sociální inspiraci maií pak
vyzrálé knihy o přestavbě společnosti a o hospodářských
i mravních problémech s ní spojených: rodinné letopisy
továrního malého města Brody (1926), román
nezaměstnanosti z pražského obvodu Ejhle, občan! (1934) a mužné
epos družstevního podnikatelství Do posledního dechu

861