ného rozumU a mechanistické pýchy, konečně pomalý,
klidný vývoj nad revoluci. V posledních a zároveň
nejvýznamnějších svých pracích románových prohloubil tyto své
pragmatické názory noeticky a psychologicky: bytost
lidská jest v celém svém ustrojení a pak i ve svém osudu
příliš složitá, aby ji mohlo postihnouti jednoznačné řešení a
přímočarý výklad, pročež třeba k člověku přistupovati se
zdrženlivou opatrností, která raději vykládá než soudí a
zařazuje než hodnotí. Jako umělec učil se zprvu v období
novoklasicistíckém a kubistickém od mladých Francouzů, ale
ty mu nahradili brzy Angličané Wells, Shaw, Chesterton,
čímž K. Čapek přispěl vydatně k pobritštění českého ducha,
když byl propagandou amerického pragmatismu posiloval
vlivy zámořské. Strávil však ty i ony a propracoval se
k silné osobitosti české, při čemž naň více než jeho čeští
velmi různorodí učitelé, Neruda, K. M. Čapek-Chod,
Masaryk, působilo uvědomělé přilnutí k domácí lidovosti.

To se jeví zvláště v slohovém mistrovství Čapkově, které
tíhne víc a více k hovorové lehkosti a k jadrné prostotě.
S Čapkovým bohatstvím slovníka stejně technicky a
vědecky odborného jako nářečně a argoticky lidového může
se měřiti jeho umění, s jakým spojuje výrazy různorodé,
a jeho mocná metaforičnost, vážená nejšťastněji z mluvy
všedního dne a občanského života. Čapek důsledně odmítá
výlučnost a strojené umělectví i obrazovou literárnost
jazyka, čele tím vkusu předchozí generace. V tom jest
pokračovatelem v úsilí Jana Nerudy a jiných realistů a tím
se výrazně sdružuje se sociálním realismem. Jde ještě dále:
snaží se upoutati čtenáře a diváka z lidu a zmenšiti co
nejvíce svůj odstup od něho, nepohrdá prostředky a formami,
na něž si lid zvykl. Silněji než kdokoli ze současníků vnesl
tento publicista nevšedního formátu živel novinářský do
románu i povídky. Ale z občasné banálnosti tím přivoděné
se vykupuje svěžím, zdravým, mužným humorem,
ojedinělým mezi jeho rovesníky a napodobeným jen za cenu
karikatury.

Starší bratr Karla Čapka, Josef Čapek (1887-1945),
narodil se 23. března 1887 v Hronově a oddal se studiím
vÝtvarnickým v Praze a v Paříži. Po něko1ikaletém věznění v
německých koncentračních táborech zemřel pravděpodobně
koncem března 1945 v Belsenu. Malířská a grafická jeho
činnost postupuje souběžně s jeho spisovatelstvím a
novinářskou činností. První knihy Josefa Čapka vycházely ze

657