tře skutečnost, reaguje na aktuality, všímá si účastně
hlavně věcí nepatrných, ochotně se ujímá utlačených,
pronásleduje frázi a pokrytectví a žerty hravými i dravými
pokračuje v tradici feuilletonu Nerudova, s nímž se sdílí o
evropské svědomí, srdečné češství, rozmarnou shovívavost
a někdy i o politické stranictví. Vedle mistrovského výboru
causerií, t. zv. kursivních sloupků a entrefiletů O
nejbližších věcech (1925), kterými Capkovo feuilletonistické
umění vrcholí, přešly do knih: politický paskvil Skandální
aféra Josefa Holouška (1927), soubor statí politických,
promíšených články obrannými a vyznavačskými O věcech
obecných čili zoon politikon (1932) a pak výtěžek
zkušeností s novinami, filmem a divadlem Jak se co dělá (1938).
Posmrtně byly vydány Čapkovy »sloupky« podle námětů do
knih Kalendář (Jak je rok dlouhý) (1940, připravil ještě
Čapek sám) a O lidech (1940, uspořádal Miroslav Halík).
Samostatný cyklus causerií, hovějící velkoměšťákovu
zalíbení v domácí floře a fauně i jeho potřebě přizpůsobiti
ochočenou přírodu idylickým sklonům poválečným, skládají
knihy Zahradníkův rok (1929), Minda čili o chovu psů
(1930) a Dášenka čili život štěněte (1932). Mládeži jest
určena rozmilá a srdečná prostota Devatera pohádek (1932).

Jako u Nerudy tvoří také u Karla Čapka cestopisy vrchol
jeho feuilletonistického umění. Jsou shrnuty do svazků:
'Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Spaněl
(1930) ,Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever
(1936). Tvář krajiny spíše pěstěné než divoké, památky
výtvarného umění, pouliční mravy a zábavy lidu, drobné idyly
všedního života poutají nejvíce pozorného a rozmarného
poutníka, nikdy nedosyceného pestrou mnohotvárností
světa a varujícího se závěrů zevšeobecňujících. Novým
pohledem, při němž zpravidla zajiskří vtip myšlenkový neb
slovní, dovede ze známých věcí vylákati nové stránky a o své
postřehy sdílí se pak s čtenářem ve zdůvěrňujícím hovoru.

Stejně pronikavě jakoús['ěšně zasáhl K. Čapek i do
poválečného dramatu, provázen občas spoluprací svého
bratra Josefa. Ve všech svých hrách dovedl obrazovou
vynalézavost spojiti s duchaplností myšlenek i s vtipností
sršícího hovoru; zpravidla se zabývá časovými otázkami
aktuálně palčivými a nešetří říznými satirickými šlehy, jejichž
působivost neselhává; i tam, kde rozumová
konstruovanost a schematické kombinace bijí do očí, dovede
odškodniti lyrismem až subtilně básnickým. Jeho hry však někdy

654