»Hordubal«, »Povětroň« a »Obyčejný život«: vždy se jeví
jeden a týž příběh životní v několikeré perspektivě podle svých
pozorovatelů, až se jednotná forma románová láme
pluralitou psychologických možností, utajených v duši
jednotlivcově. V Hordubalu (1933), kriminálním případě
prostoduchého horala z Podkarpatské Ukrajiny, slouží tomu soudní
řešení baladického osudu božího prosťáčka. V čtyřnásobně
luštěném tajemství neznámého zřítivšího se letce, Povětroň
(1934), proměnilo se básníku vše při interpretaci
vědecké, etické, metafysické a básnické v dynamický děj,

rozkypělý do uchvacující epičnosti. Obyčejný život (19~4),
románová biografie všedního železničního úředníka, se
obešla takřka bez zevní dějovosti, ale bezpečná sonda
dušezkumcova odhalila v nitru rozpomínajícího se běžného
občánka celý zástup charakterů. Pravého mistrovství
dospěl podobnou metodou postupných výpovědí v
nedokončené již skladbě Život a dílo skladatele Foltýna (1939,
dokončeném Olgou Scheinpflugovou). Zde ze svědectví
devíti lidí, kteří se navzájem neznají a kteří přišli s Foltýnem
do styku v různých dobách a byli k němu v nejrůznějších
vztazích, roste postava tohoto životního lháře, prokreslená
do nejmenších psychologických podrobností. Z podnětů
analytického románu francouzského, anglického a
amerického vytěžil tu český spisovatel mnohonásobnost
dušezpytného ponoru, kterým.nám umožňuje pojmouti co
nejsložitěji niterné dění. Vrátil se tak s vyzrálými silami
k ústřední psychologické zvídavosti svých mladistvých
prací a nezapřel ani účast inspirace naukové. Ale přitom se
osvědčil epikem mohutné síly, který dovede rozšlehnouti
svítivé barvy exotických dálek i prozářiti domácí
skutečnost sugestivním temnosvitem. Látkově dobyl literatuře
s Olbrachtovým »Nikolou Šuhajem« v »Hordubalu«
neznámého dotud světa karpatoruského, položiv na rozdíl od
Olbrachtovy spontánní pudovosti důraz na etické složky
primitivní povahy lidové. Skromnější úkol si vytkla
soustředěná povídka z hornického prostředí První parta
(1937), oslavující se svěžím proniknutím látky na jadrné
postavě polochlapecké mužskou solidaritu a mužskou
statečnost.

V některých románech, zvláště v »Továrně na
Absolutno« a ve »Válce s mloky«, jest patrný vznik prací pro
noviny a celá inspirace žurnalistická, pro Čapka stejně
příznačná jako zasvěcení naukové. Jako novinář pozoruje
bys
42 - Arne Novák: Stručné dějiny literatury české.

~53