vívavé erotiky k střízlivému pohledu do milostných her a
manželských pout, až jeho tvůrčí mužnost překonává
erotismus ve prospěch vztahů sociálních. Tak založen i jeho
společenský román o zápasu kapitálu s dělnictvem,
Vyšinutí (192 ), spravedlivý ke všem složkám sociálního tělesa
a umělecky vyrovnaný ja~ skladebně, tak klidným, věcným
přednesem.

Od Mixova okruhu měšťanstva průmyslnického a
peněžnického liší se buržoasie úřednického založení a učenecké
kultury, odkud vyšla a kam se literárně vrací l\larie Pujmanová
(* 8. 6. 1893 v Praze, rodem Hennerová, po prvé provd.
Zátková). Vypravovatelku v ní po léta doplňovala
publicistka, která otiskovala břitké referáty divadelní a
literární a v reportážích Pohled do nové země (1932) zachytila
své cestovní dojmy ze sovětské Rusi, jsouc naladěna pro
komunistický světový řád sympaticky. Ve vzpomínkovém
debutu Pod křídly (1919) se jeví smyslově okouzlenou
impresionistickou žačkou ze školy R. Svobodové, zpívajíc
chválu a krásu rodinného závětří měšťanského. Prudkou
vzpourou přísného sociálního cítění proti této pohodě jest
svazek drsných Povídek z městského sadu (1920) a
románek svéprávného ženství, osvobozujícího se od konvencí
měšťanské třídy, Pacientka dm Hegla (19}1). Doširoka
se klene pak vyzrálý sociální román popřevratových
poměrů, Lidé na křižovatce (1937); měšťanstvo i dělnictvo,
Praha i předměstí, podniky průmyslové a obchodní i
zábavní místnosti jsou tu s klidnou a plastickou předmětností
slohem velmi výrazným posUženy autenticky a typicky.
S jemným psychologickým pohledem se zahleděla do světa
rodičů a dětí v novele Předtucha (1943). Tvorbu
Pujmanové doplňuje i lyrika, svědčící o formální dovednosti,
svěžesti vnímání, hloubce citu i síle intelektu: Zpěvník (1939),
Verše mateřské (1940), Rafael a Satelit (1943) a Radost
i žal (1945).

K M. Majerové a M. Pujmanové přiřadily se dvě
realistky, M. Nováková a H. Dvořáková. Milena Nováková (*1888),
rod. Malinská) opustila monografickou metodu erotického
dušezkumu (vrátila se k ní v povídkách Muži nemilují
andělů, 1939), aby v generačním rámci studovala sřetězení
soukromých a veřejných osudů; v maloměstských
letopisech Muž a boj (1932) stojí u ní T. G. Masaryk v pozadí,
ve válečné kronice životopisného rázu Teď nebo nikdy
(1936) v samém středu děje. Helena Dvořáli:ová (* 1897,

645