To ukazuje jiskrná oslava bolševické Rusi v mistrné formě
reportážní Obrazy ze soudobého Ruska (1920). Zakuklenou
žurnalistikou jest jeho Devět veselých povídek z Rakouska
i republiky (1927) i románek komunistické revoluce Anna
proletářka (1928). Na prahu 30. let v Olbrachtovi ožívá
umělec a hlásí se i v obou svazečcích črt, dojmů a
povídek z vězení, Zamřižované zrcadlo (1930) a Dvě
psaní a moták (1931), v nichž se oddaně vmýšlí do drobných
lidských osudů a prosvěcuje je účastným zájmem. Ten' se
pak obrátil do bývalé Podkarpatské Rusi, takřka nedotčené
kolébky lidových bájí, pověstí, epiky i dobrodružství, vším
tím hovějící dávným Olbrachtovým sklonům rom1'j,ntika
přírodního i sociálníhQ. Drobnější svazek reportáží Země
beze jména (1932) rozrostl se později v knihu Hory a
staletí (1935), která jest zároveň básníkovým komentářem
k vrcholnému jeho románovému dílu, romanci Nikola
Suhaj loupežník (1933). Janošíkovský loupežník není
odbojníkem hromadné základny, nýbrž individualistického
vzdoru proti útlaku nového českého panstva na
podkarpatoukrajinských horalech, při čemž se lid a příroda účastní
jeho bohatýrského odboje, jejž epik z boží milosti dovedl
učleniti do strhujících vět spontánně výpravného přednesu.
Touto mužnou objektivitou, jsa schopen občas i vlídně
shovívavého humoru, prodchl Olbracht také povídky ze
života pravověrných Zidů na Podkarpatské Ukrajině Golet
v údolí (1937). Pro mládež zpracoval lahodným jazykem
Starý Zákon jako Biblické příběhy (1939) a vypravování
kronik o době do smrti sv. Václava Ze starých letopisů

(1940). ,

Ač "Ivana Olbrachta vyrušovaly ze soustředěné tvorby
epické tu zájmy politické, onde národopisná a kulturní
zvědavost o výjimečné poměry, přece se mu podařily dvě
skladby, jež stojí v samém popředí české výpravné prózy:
do široka rozvržené »Podivné přátelství herce Jesenia« a
pévnou linií soustředěná balada o Nikolu Šuhaji; v obou
dospěl objektivnosti, v současném románu českém
nevídané. Pevnost záměrné disposice dějové se tu stýká s
plastickou výrazností charakteristiky; smysl pro živelné složky
vášnivě vroucího života nevylučuje pochopení morálních
sil, které ustavují společnost; mužná láska k energii jest
doplňována snahou zachytiti člověka, hlavně muže, v jeho
tíhnutí k družnosti milostné, přátelské neb sociální, kterou
se překonává zlé samotářství a nejtemnější žalář
neplod
642