črty, z části určené pro děti, statě o moravských
spisovatelích a hudebnících a uspořádal i dvě antologie z
jihoslovanské lyriky.

Volnému verši v službách životního elánu bylo určeno,
aby se stal výrazovým prostředkem onoho patetického
básnictví, které vyjadřuje hrdinské češství za světové
války. Ale dříve se ozval český vojenský výkřik z rakouského
bojiště, zbásněný v slohu protilehlém oné verslibristické
patetice: Petr Křička (* 1884 v Kelči) dal své »Medynii
Glogowské« prostou formu písně až sládkovské. Ani průprava
a činnost chemická před válkou, ani popřevratové působení
v školském ministerstvu neměly valného vlivu na vývoj
a povahu bohéma poněkud elegického, který se nejraději
vrací k zážitkům chlapectví a jinošství v pohorském
domově. Vedle Nerudy a Sládka působili na jeho vkus i sloh
nejsilněji ruští lyrikové Puškin a Brjusov, z nichž a z
jiných osobitě překládá. Z jeho lyrických sbírek jest
Sípkový keř (1916) kromě básní válečných truchlozpěvem
mladých lásek a zkoušek, Bílý štít (1920) cyklem chlapeckých
vzpomínek na Českomoravskou vysočinu; zážitková
intensita a zároveň výrazová jiskra pohasíná v reflexivní knize
erotiky Hoch s lukem (1924) a v příležitostné žni Chléb a
sůl (1933). V epických »dvanácti zpěvech z temných let«,
Světelný oblak (1945), oslavil s příklonou k hrdinské epice
jihoslovanské umučení a vzkříšení Jugoslavie za druhé
světové vojny.

Z průpravy přímo opačné vyšel ll. Medek, letopisec a
dramatik, především však lyrik hrdinského válčení
československého. Rudolf Medek (1890-1939) se narodil 8. ledna
1890 v Hradci Král., tam vystudoval učitelský ústava do r.
1914 působil na školách tamního okresu. Za světové války
'přešel jako důstojník k Rusům, z jara 1916 se přihlásil jako
dobrovolník do československého vojska, v němž se vy·
znamenal hlavně v bitvě u Zborova. Vykonav přes Sibiř,
Čínu a Japonsko cestu do Ameriky a Francie za účely
repatriačními a informativními, vrátil se o vánocích 1919 do
vlasti; později navštívil ještě Italii, znovu Francii a severní
Afriku, Belgii s Holandskem, země balkánské a Maďarsko
a výtěžky těchto cest inspirovaly jeho slovesné tvoření
neméně než vojenské zážitky v legiích a při anabasi sibiřské.
Po návratu působil v ministerstvu národní obrany a od r.
1920 byl až do r. 1939 ředitelem Památníku odboje, posléze
v hodnosti generála. Zemřel v Praze 22. září 1939.

602