denních listů, kde neotiskují jenom básně, povídky, kritiky
a causerie, ale zasahují i do rubrik ostatních. Z nich na
rozvoj české novinářské prózy poválečné působili
nejpronikavěji V. Dyk a K. Čapek, onen v »Národních listech«,
tento v »Lidových novinách«. Pádná jednoduchost, stručná
epigramatičnost, ironická pointa, sžíravý vtip V. Dyka
dodaly nové podoby politické stati a polemice, kdežto K.
Čapek vtiskl svou osobitost hlavně feuilletonu a jeho
oblíbeným drobnějším odrůdám, entrefiletu a sloupku; s
hravou vážností, s něžnou láskou pro věci všední, s dobráckým
humorem naplňoval kursivní tisk novin stejně jako své
romány a novely laskavou humanitou, klenoucí most
dorozumění mezi lidmi a stírající rozdíly mezi vznešeností a
všedností.

Vládním orgánem byly starobylé Pražské noviny (do r.
1938), v nichž byl literárním a divadelním kritikem Ant.
Veselý. Význam jejich byl nepatrný. Orgánem politické
pravice byly Národní listy (do r. 1941) s výraznou
postavou V. Dyka v popředí. Katolické Lidové listy
(192,21945) pokoušely se smířiti stanovisko vyššího kleru s
lidovými potřebami čtenářů. Skutečnou novinářskou
individualitou byl v nich A1fred Fuchs (* 1892, t 1941 utýrán v
Dachau) , znalec církevních dějin, práva, organisace i
středověkého básnictví. Agrární Venkov se vzdal dřívější
národně kulturní ctižádosti pro zájmy stranické a politické;
v kritice divadelní a literární měl své významné mluvčí
v Jar. Hilbertovi a Jos. Knapovi. Agrární strana měla
i svou revui Brázda (1920-1940), založenou Fr. Obrtelem
(. 1873). V listech politické levice zápasil uvědomělý a
důsledný socialismus vyznání marxistického s
liberalismem směru sociálně reformního a rázu měšťanského.
Komunistická strana vytvořila svůj politický orgán v Rudém
právu (1920-1938, znovu od r. 1945), v němž pracovali
i významní spisovatelé jako J, Olbracht, Jos. Hora a M.
Majerová. Zdeněk Nejedlý se osvědčil ve své politicko kritické revui
Var (1922-1928) zastáncem politických, společenských i
kulturních zásad křídla nejkrajnějšího. Sociálně
demokratické Právo lidu (od roku 1938 jako Národní práce) od r. 1945
s názvem původním), v jehož literární i divadelní rubrice
vystřídal F. V. Krejčího A. M. Píša, později Karel Polák,
našlo vynikající novinářskou osobnost v Gustavu Wintrovi
(. 1889), znalci politických, společenských i kulturních
poměrů západní Evropy. V těsné blízkosti sociální
demo
597