naturalismu vyšel též Jarom. John, sytě spolehlivý
zobrazovatel lidového typu českého domobrance; až později
upoutali stenografickými záznamy z pole i ze zázemí, z
obvaziště i z nemocnic, z vojenských soudů i z běd válečné
invalidity Jar. Kolman-Cassius, Benj. Klička, Č. Jeřábek, J.
V. Rosůlek, z nejmladších pak Karel Konrád. Mravoličný
naturalismus tu bývá prohlouben unanimistickým pojetím
hromadné úsoby; hromadný odpor lidového zástupu proti
vnucované povinnosti občanské naplňuje nejednu z knih.
Podobným ovzduším jsou naplněny přečetné obrazy
válečné společnosti v zázemí, kořistící z vojny. Zvláště častým
se stal motiv vojáka vracejícího se z bojiště neb z
nemocnice a zdrceného přeměnou domova, kde naň čeká vedle
nevěry milenčiny neb ženiny osudná nemožnost zapustiti
znovu kořeny a pokračovati v existenci násilně přerušené.
Válečná trilogie B. Benešové se soustředila hlavně k
sociálně dušezpytnému rozboru odboje domácího. Kromě
povídky a románu, nabízejících se přímo pro záznamy a
vzpomínky dokumentární, dotýkali se těchto společenských
otázek válečných také dramatikové, někteří scénickým
líčením mravů, jiní skutečným rozborem konfliktů: Jar.
Hilbert, Jiří Mahen, Fr. Šrámek, Jar. Kolman-Cassius. V
samostatnou větev válečné literatury rozbujela tendenční a
mnohdy přímo satirická groteska proti válečná ; přihlásili
se výsměšní nihilisté s populární odvahou dovoditi, že
vysoko nad pošetilostí válčících národů a států stojí čirý
bloud, který maří úmyslně neb bezděky militaristickou
soustavu, ovládající společnost. Na krajních pólech
protiválečného románu z války stojí tragicky výsměšná burleska
Vlad. Vančury »Pole orná a válečná« a rozmarně
rozchechtaná karikatura »dobrého vojáka Švejka« od Jar.
Haška, jíž se jediné z českých válečných produktů dostalo
proslulosti světové.

Etické zhodnocení války a individuálních i hromadných
mravních energií v ní uvolňovaných, inaugurované
mužným počinem Křičkovým, nezůstalo omezeno na lyriku.
Prvek mravní kolise a etického rozhodnutí se stal
podstatnou složkou ve válečném písemnictví legionářském, které
se mimo umělecky vyspělou rétorickou lyriku Medkovu
a dramatickou produkci Jar. Hilberta, R. Medka, Fr.
Langra, Jos. Kopty a Zd. Štěpánka vyjádřilo hlavně v
útvaru románovém. Zde ožil znovu pojem hrdinství, zde se
unanimistická koncepce vtělila do vědomí branného
bra
583