-1920). Narodila se jako Růžena Čápová, dcera
hospodářského ředitele, 10. července 1868 v Mikulovicích u Znojma
na Moravě; jako dívka odešla do Prahy a prožila tam
ostatek života. Mocný vliv na ni měl sňatek s básníkem F. X.
Svobodou, mocnější ještě přátelství ke kritikovi F. X.
Šaldovi. Hojné cesty, zvráště do !talie, k Adrii, do Francie za
kulturou výtvarnou i lidovou rozšířily značně její obzor;
poslední léta, pleněná těžkou chorobou, zasvětila práci
lidumilné. Zemřela v Praze dne 1. ledna 1920.

V prvních knihách, románech Ztroskotáno (1896,
přeprac. jako »Jíva«), Na písčité půdě (1895) a v novele
Přetížený klas {1896), spojují R. Svobodovou četné rysy s
prózou naturalistickou. Studuje společenské prostředí různých
vrstev a stavů a odhaluje prohnilé řády společenské a
nezdravé útvary mravní. Leč na rozdíl od naturalistů
nepřijímá realitu s neosobní trpností, nýbrž reaguje na ni
nenávistnou satirou a útočnou ironií jakoby ze školy Gogolovy.
Tato průměrná skutečnost jest nepřátelským živlem pro
ženské postavy citlivé až k chorobnosti, které vyrostly
v touze a ve snu a hynou vlastním ilusionismem a
brutalitou života a společenských poměrů. Slovesný výraz těchto
povídek je lyricky vzdmutý a impresionisticky pružný.

Osvobození od nepřátelského poměru ke skutečnosti
i od monografického zpodobování osamělé bytosti
přinášejí následující knihy. V krajinářských skizzách ze
severomoravské vesnice, V odlehlé dědině (1898), se dívá na
skutečnost z rozkoše pozorovací a na lidské bytosti s
přebytkem soucitu. V románě Zamotaná vlákna (1898) vystupuje
již několik ženských typů ne již pasivních, nýbrž
energicky uplatňujících své touhy. S osudy postav spojena jest
oduševněle vylíčená příroda. Na této cestě postupuje dále
román Milenky (1902, úplně přepracován a komposičně
ztužen 1914), kde problém moderní ženské lásky jest
osvětlen psychologicky řadou typických postav s několika stran
a positivně vyřešen osudem hlavní hrdinky Emmy, jež
staví svou vítěznou lásku i své umělecké zanícení do služeb
uvědomělého vývoje kulturního. Tu překonán nejen
naturalismus důsažným symbolismem, ale i rozjitřený poměr
k realitě ze starších knih. Po prvé tu R. Svobodová slučuje
osudy občanského světa s rodinnými motivy staré
aristokracie, jejíž zevní lesk a vkus ji oslňují. Kniha povídek
Pěšinkami srdce (1902) dokládá rozvoj od naturalismu
k symbolismu.

516