z Tolstého, Dostojevského, Pisemského aj., V. Mrštík
vydal samostatně spisek A. F. Pisemskij (1908); studie
Mrštíkovy stojí namnoze pod vlivem velkého ruského
kritika Bělinského.

V uměleckých a kulturních názorech i v romanopisecké
metodě se shodoval s V. Mrštíkem naturalisovaný Moravan
Josef Merhaut. (Narozen r. 1863 ve Švabíně u Zbiroha,
zemřel r. 1907 v Brně.) Zb'ávil vět~inu mužného věku jako
redaktor deníku »Moravská orlice« v Brně; Morava
nezůstala bez vlivu ani na volbu jeho látek ani ideí,
promítaných v románech. První tři knihy novel, Povídky (1890),
Had a jiné povídky (1892) a Černá pole (1897), těží z
pronikavého pozorování brněnského života; podávají
důkladný naturalistický obraz všedního světa 'zastřený
chmurami fatalismu a prodšený důsledným determinismem. V
obou veliký-ch románech Andělská sonata (1900) a Vranov
(1906) se pokusil Merhaut překonati naturalismus:
mravní obrodou hrdinů v katolickém duchu v románě prvním,
očistnýr:} zbožněním rodné půdy v románě druhém.
významná byla Merhautova činnost kulturní, věnovaná
zvýšení úrovně brněnského divadla.

Také literární lpoěátky Václava Hladíka (1868-1913
v Praze) vznikly ve znamení naturalismu. Ve svazcích
povídek Z lepší společnosti (1892) a Z pražského ovzduší
(1894) pronikal ústrojí pražských ulic i tamního
obchodního světa, účtáren a kanceláří a pokoušel se vyložiti malé
osudy, drobné vášně, banální hříchy těchto lidí z jejich
prostředí. Ale pak si vykonstruoval sloučením svých
zkušeností v pražské buržoasii a reminiscencí z románů, hlavně
francouzských, fiktivní svět pražské plutokracie,
inteligence, bohémy a měšťáctva. Dovedl tento vybájený pražský
svět obklopiti spoustou jednotlivostí napínavých a
líbivých; využil vedle své četby i reminiscencí z cest po
Francii, Holandsku a Anglii. Jiskřivý vtip, vypravovatelská
lehkost, sršící konversace poutají u něho nejvíce;
charaktery se vracejí z knihy doknihy; situace se opakují; knihy
skoro nejeví vývojového vzestupu. Za kratší, dobře
soustředěnou románovou studií Trest (1901) následují
rozlehlejší romány Vášeň a síla (1902, pův. »Slaboši«), Et'žen
Voldan (1905), Dobyvatelé (1910) s pozadím pařížským a
Artuš (1912). Románovou tvorbu do celují dva svazky
drobných próz cestopisného i novelistického rázu, často
zdaři
510