marných ilusí, zahloubal se vedle duše lidské také do duše
přírody.

Tyto přední romanopisce skandinávské představila
českému čtenářstvu Sokolova Vzdělávací bibliotéka) zvláště
zásluhou nadšeného tlumočníka a 4llalce prózy severské
Huga Kosterky (* 1867). Od té doby spisovatelé severští
u nás zdomácněli a nabyli značného vlivu. Vedle uvedených
Seveřanů velmi hojně byli překládáni i jiní, jmenovitě
nositelka idealistické reakce severu Švédka Selma
LagerlOfová a 'Norka Sigrid Undsetová. Redakcí překladatele ze
švédštinya dánštiny Viktora Šumana (1882-19~3) vycházela
Severská knihovna (1920-1925); překládání zúčastnili se
horlivě také Gustav Pallas (v. n.), Milada Krausová-Lesná
(* 1889) a j.

Z ostatních evroEských literatur bylo překládáno méně
a málo soustavně. Sirokému zájmu o světovou literaturu,
jenž se obrážel v. hojných překladech, sloužilo několik
knihoven, z nichž důležité poslání vykonaly dvě sbírky:
malé svazečky Světové knihovny (1897-1932, celkem 1905
RV.) a Pestré knihovny zábavy a kultury (1910-1913, red.
Em. z Lešehradu) .

Uvědómělý realismus. sociální. V době, kdy v české lyrice
horliv~ bylo pěsťováno umění genrové, počaly se
objevovati první pokusy o povídkový a románový realismus, a to
hlavně v Šimáčkově »Světozoru«. Jeho redaktor
zosobňoval i ve vlastním tvoření rysy příznačné skupině prvních
realistických romanopisců našich: smysl pro otázky
společenské a pro mravní problémy, přírodopisný zájem o
úpadek a obrodu tělesa sociálního, stanovisko pokrokového
měšťanstva k životu, nedostatek zření směleji básnického;
vliv ruský byl u něho i u jeho skupiny zřejmý.

Matěj Anastasia Šimáček (1860-1913) narodil se r. 1860
v Praze, vystudoval chemii a byl krátce cukrovarským
úředníkem na venkově. Navrátiv se do Prahy, redigoval
vl. 1884-1899 »Světozor«, v 1. 1900-1913 »Zvon« a oba
časopisy učinil orgánem svého směru a jeho hojných
přívrženců; r. 1900 se stal divadelním referentem »Národní
politiky«. Zemřel v Pra:ze r. 1913. Šimáček se pokusil ve
všech druzích slovesných a začal literární činnost básněmi,
v nichž se hlásí příslušník genrových epigonů Vrchlického.

Sbírku Z kroniky chudých (1884) možno řaditi k
prvním knihám sociální inspirace u nás. N ovelistika
Šimáčkova se počíná realistickými obrázky z cukrovarského života.

497