a proti níž hájil práva katolické ortodoxie, jakož i
choroba způsobily, že se r. 1909 stal pensistou. Žil pak na
různých místech na Moravě, v Čechách i na Slovensku, až se
trvale usadil ve svém rodišti. Vedle dojmů náboženských
a uměleckých hluboce naň působilo přátelství s Oto
Březinou. Na literární dráhu se připravil četnými překlady
mystické literatury. Do literatury vstoupil lyrickou
improvisací Slovo k Otčenáši Fr. Bílka r. 1899, která přináší
náboženské meditace, inspirované Bílkovým uměním.
Podobným způsobem, ale vyzrálejším, doprovodil bohatě
vypravené Dílo Felixe Jeneweina (1928).

Lyrik Deml se ohlásil jako březinovský epigon sbírkou
Notantur lumina (1907, II. vyd. s názvem »První světla«
1917), ale již v ní dorostl na básníka lásky a milosti,
duchovního posvěcení a osobitého chápání skutečnosti.
Básníkem zboží milosti ukázal se v příštích dvou knihách:

Moji přátelé (1913, rozmn. 1917), nejosobnější a
nejpopulárnější knížka Demlova, jsou knihou spanilých apostrof
květin a skrze jejich symboly knihou lásky a všemoci boží;
Miriam (1916) jsou prózou psaným svazkem lyrických a
hy,mnických chvalozpěvů svaté, duchovní lásky
křesťanské. Na sto lyrických básní z let 1907-1938, shrnutých
do svazku Verše české (1938), doplňuje prostý obraz
zbožného básníka. Epik Deml, napojený živlem snovým a
vidinovým, naplněný fantomem d~u a smrti, dostoupil vrcholu
v Hradu smrti (1912). Vzácnou předností je Demlův jazyk,
prostý, názorný a obrazný, většinou rytmický.

Hlavním pramenem pro poznání Demlovy osobnosti jsou
jeho 81épěje (od r. 1917, ale se samostatnými názvy již
aříve), menší nebo větší sborníky, pořádané ne bez vlivu
L. Bloye, otiskující korespondenci, příspěvky přátel,
poznámky k životu, vzpomínky životopisné, polemiky leckdy
nevybíravé ve slovech, ukázky básnické tvorby a pod.
Rozruch způsobilo osobně pojaté Mé svědectví o Oto Březinovi
(1933).

české drama a divadlo za realismu a za reakce proti němu.

Nedlouho před začátkem Xx. stol. zvítězil v českém
dramatě a na českém jevišti realismus. Nebylo ho již užíváno
jen k mravoličným obrazům z venkovského života, nýbrž
sloužil k zobrazení měšťanské společnosti a složitějších
útvarů sociálních. Postupně hledali čeští dramatikové pod

484