nismu, jenž zápasí o zvládnutí a překonání zla. Jeho lyrika,
uložená do Qěti knih (»Mému dítěti« 1909, »Kniha o ráji«
1913, »Mé Cechy a jiné básně« 1918, »Velký mír« 1918
a posmrtné »Tři hodiny« 1923) se vyvíjí od macharovské
kritiky společnosti k lyrice kontemplativní, která
zduchovuje a hudební tam, kde v touze po harmonii,
spravedlnosti a bratrství smiřuje moderní socialismus s evangelickým
křesťanstvím. Ant. Macek dbal také soustavně a s láskou
o básnictví dělnické a sociální; průkopnou cenu měla jeho
antologie Poesie sociální (1902), jež byla nahrazena až
rozměrnou Československou poesií sociální (1925), kterou
uspořádal, úvodem a knih opisným i životopisným
materiálem opatřil Rudolf IDový (* 1881, t 1943 v konc. táboře
v Terezíně).

Od začátku své básnické a kritické dráhy se přihlašoval
oddaně k Macharovi jeho první životopisec Vojtěch
Martínek; ale dovedl se jako lyrik časem osamostatniti a též
v románové próze se ubírá cestami svými, zůstávaje věren
směru realistickému. Vojtěch Martínek (* 1887 v
Brušperku), profesor gymnasia v Mor. Ostravě a spoluredaktor
»Moravskoslezského deniku«, soudce, ale namnoze také vůdce
literárního a divadelního života na Ostravsku, jako básník
šel zprvu v knize Cesty (1909) a j. věrně v stopách
Macharova analytického a popisného realismu se sklonem k
reflexi. Kniha Zahrada (1917) signalisuje obrat, jenž se
vyvrcholuje v lyrických sbírkách Tichá báseň (1920) a Ráj
srdce (1926); [tyto tři knihy s cyklem Noci v souboru
Básní (1929)]. Vyslovují dualismus meZÍ' touhou po
transcendentnu i romantické kráse a příslušenstvím k zemi.
Krajinomalebnou a vzpomínkovou náplň má rodácká
sbírka Píseň o domovině (1937), k ní tvoří v próze obdobu
Ostravská píseň (1929). Hlavním dílem Martínka prozaika
jest románová trilogie Černá země: Jakub Oberva)
Plameny a Země duní (1926-1932) ; zde se dokumentární
realismus dopíná typotvorného umění, dodávaje obecné platnosti
plastickým postavám dělníků i zemědělců černé země
ostravské. Obrazy slezské vesnice prostupují i ostatní
romány Martínkovy: Stavy rachotí (1939) jsou historií
upadajícího soukenického cechu v slezském městečku;
Kamenný řád (1942) historií zápasu selského rodu s horskou
půdou spoutaného s ní poutem mravní odpovědnosti. Do
dědinského živlu zasazen je učitelský příběh v Trojí cestě
Blažeje Potěšila (1942). Literární dějepisec Martínek
za
453