V. Rais, T. Nováková a Jos. Holeček dorostli sv~ho
mistrovství teprve v tomto období. Nenastala-li při střídání
generací klidná výměna stráží, ja!r tomu bývalo v 1. 70.
a 80., nýbrž byla-li změna literární orientace uprostřed 1. 90.
spojena se skutečnou revolucí v hlavách a srdcích českých
spisovatelů, nešlo nikterak o princip realismu, nýbrž o
novou náplň veřejného života. Jest to celkem souběžno s
velkým »realistickým« a »pokrokářským« přerodem české
veřejnosti, kdy po revoluci vědecké následoval vnitřní
převrat české politiky a po něm i literární revoluce
sdružovaná se jménem »České moderny« z r. 1895. Za vedení
jediného významného básníka českého realismu J. S.
Machara a polemického filosofa T. G. Masaryka, ideově
vyzbrojena evropským rozhledem i estetickými zásadami F.
X. Šaldy, mladá generace se postavila odbojně proti
ruchovcům, lumírovcům, ale také proti starším představitelům
literárního realismu. Avšak brzy se i tento tábor sám
znepřátelil, neboť v generační vrstvě mužů, zrozených mezi lety
1860-1870 a nabídnuvších své síly literární revoluci, byli
představitelé různých směrů, vzdalujících se více od
východiska literárního realismu a společenského reformismu.

Brzy otřeseno kolektivistickým základem realismu a
s uměleckým sklonem k odlišnosti od průměru
proklamován byl individualismus. Často byla stavěna za žádoucí
předmět básnického zpodobování výjimka, zvláštnost, ano
i choroba jednotlivců vyšinulých ze společenského řádu a
pravidla. Po francouzském způsobu nazýván tento směr
dekadencí, ač v českém duchovním životě nebylo
pravdivých předpokladů pro hnutí, temenící z kulturní
přesycenosti. Přední zástupci české »dekadence«, kupící se kolem
kritického a uměleckého měsíčníku »Moderní revue«,
stavěli s krajním radikalismem proti studiu a zpodobování
zevní skutečnosti čistou psychičnost. Nezapírajíce svých
sklonů novoromantických, opouštěli přítomnost a
zahloubávali se do věků a mravů minulých. Zůstali v tom celkem
osamoceni a hned následující generace literární se od nich
odvrátila, uznávajíc leda jejich podněty kritické a ceníc si
některá jejich díla lyrická.

V románě a drama tě, kde záleží vlastní význam českého
realistického umění, byl stále stupňován požadavek
přesnosti pozorovatelské a stále zdůrazňována potřeba nazírati
děje individuální v společenské souvislosti a obecné
platnosti; stále ochotněji chápána nutnost hledati skladné typy

434