nedostatek epické kázně, promlouvá o otázce náboženské,
o poměru k půdě a k práci, o pokroku zemědělském a prů-·
myslovém, o pojetí smrti, o vztazích rodinných, o rozporu
šlechty a lidu, o národnosti, odrodilství a vystěhovalectví
i o mravním základě českého obrození.

Na Holečkovu filosofii selství, jak se jeví v »Našich«
a v četných publicistických projevech, působili stejně ruští
»národníci« blízcí směru realistickému, jako slavjanofilové,
vycházející z romantiky; ale ani domácí hnutí agrární
nezůstalo bez vlivu na Holečkův odklon od idejí liberálních.
Holečkova náboženskost nevychází z tradic
českobratrských, nýbrž je nejblíže obecnému křesťanství
předreformačnímu, uchovanému v selském lidu. S tím souvisí i
Holečkův patriarchální selský kolektivismus, vzdálený jak od
moderního socialismu, tak od ideálu individualisticky
humanitního: silný křesťan může plně sloužiti Bohu jenom
v rodině a obci, zabezpečené věrností k půdě. Tím vším se
Holeček staví do protikladu k májovcům a k lumírovcům
a netušeně prohlubuje ideje ruchovské. Přes tolik realismu
osvědčeného ve svých dílech byl Holeček v podstatě
duchem romantickým: romantický je Holečkův poměr k
lidové písni české a slovanské; doktrině romantické podřizoval
své zpravidla reálné modely, povýšené na typy, a to do
takové míry, že za ideovou funkcí mizí podíl reality a
přímého pozorování; pak jeho dílo, mohutné v partiích lyricky
a mravoličně vzpomínkových, pozbývá iluse skutečnosti a
přesvědčivé konkretnosti, zvláště když se nedovedl
uchrániti před romantickým míšením žánrů a forem a nakonec
před stařeckou výmluvností, jež daleko předčila epický
proud nejgeniálnějšího a nejrozsáhlejšího románového
zlomku české literatury.

Kde Holeček v »Našich« čerpá z vlastních vzpomínek,
mísí báseň s pravdou; to platí i o jeho pamětech z dětských
a jinošských let s názvem Pero (1922-1925 4 sv.), i o
knize memoirové a politicko-kritické, Tragedie Julia Grégra
(1918).

Ze stejných hloubek konservativního názoru a mravu
lidového na .iihozápadě Čech čerpali dva rázovití znalci
Chodska, J. S. Baar a Jan Fr. Hruška, oba prosycení
přísným duchem katolickým a zápalem pro kulturní hodnoty
národní.

Jindřich Šimon Baar (1869-1925) pocházel ze staré
selské rodiny v Klenčí pod Čerchovem, kde se narodil 7. února

409