pravdymilovnost, kmenovou soudržnost a smysl pro
rodovou čest, hledal nejprve mezi Slovany na Balkáně, kam
jej vedlo studium jejich epiky i povolání válečného
zpravodaje ve válce balkánské. Plody tohoto studia jsou
překlady a ohlasy jihoslovanské epiky, kterou k nám přiváděl
již S. Kapper: Junácké písně národa bulharského (ve 2
sv. 1874 a 1875), Hercegovské písně (1876), Srbská
národní epika (1906-1926 ve 4 sv.), Národní epika
bosenských mohamedánů (ve 2 sv. 1917 a 1920) a Kralevic
Marko (1922). V samostatné dílo výpravné síly vyrostla
v 1. 1917-1921 zkazka o proslulém hercegovském
poturčenci XV. věku, Mehmetu pašovi Sokoloviči, Sokolovič
(1922). Zde řeší 'básník s pečlivou psychologickou motivací
problém, jak z ubohé láje stvořiti hrdinský národ, a
otázku, kterak vnutiti Balkánu, třeba za cenu odrodilství,
hrdinský obsah srbství. Jiným pozdním ohlasem
prostonárodní poesie se šťastnými riázVl,lky na lidovou baladistiku
českou jest válečná skladba Mráz čili rok 1916 (1929).

Z vlastního pozorování a studia poměrů černohorských
vznikl informační spis Černá Hora (1876) a celá řada
feuilletonistických obrazů národopisných a mra voličných: Za
svobodu (1878-1880 ve 3 sv.), Černá Hora v míru (1883
-1885 v 3 sv.), Bosna s Hercegovinou za okupace (1901),
~de postupně ukazuje spisovatel zánik staré národní
povahy bohatýrské a její rozklad civilisací západní. Z
novelistických prací černohorských, užívajících motivů i forem
epiky prostonárodní, ulpěly Černohorské povídky
(18801881 ve 2 sv.) na starší romanesknosti, kdežto Junácké
kresby černohorské (1884-1889 ve 3 sv.) kombinují
realistické pozorování s pojetím tendenčně idealisujícím.

Svůj zájem o epickou poesii národní osvědčil Holeček
i cenným překladem obrovského finského lidového eposu
Kalevala) zbásněného E. LOnnrotem z finských národních
písní epických v 1. 30. a 40. Od 70. let otiskoval z ní
ukázky a v pěti dílech vydal až r. 1894-1896 s literárně
dějepisnou rozpravou vstupní; báseň jest převedena v rozměru
originálu. Později přebásnil finskou lyriku prostonárodní,
Kanteletar (1904 a 1905 ve 2 sv.).

Práce ty byly vlastně průpravou k velkému životnímu
dílu Holečkovu, k němuž nemohl přistoupiti před prahem
zralosti mužné; všecko zkoumání národního ducha
slovanského vedlo ho domů, k vlastním krajanům a rodákům
jihočeským. Dílo ho zaměstnávalo přes 40 let, z nichž první

407