luje ryze moderní problém vzestupu a rozvratu rodu, jenž
zasahuje do života celé krajiny«. Hlavní jeho předností
jsou syté partie popisné a jadrné podání dějů pro
moravský venkov typických. Kromě svěží knihy pro mládež
Bratr Jan Paleček (1902) vyšla ještě jeho sbírka
subjektivních obrázků z jihočeského zákoutí, Bostišov (1907,
rozš. vyd. 1933). Nad psychologii lidu na Táborsku,
podloženou historickými výklady o reformaci a protireformaci,
vynikají kresby ostře viděných venkovanů a
turgeněvovské obrázky z jihočeské přírody psané zé srdce myslivce
a přítele zvířat. Jadrná, lidově původní řeč neobyčejné
jasnosti zvyšuje svéráznost Herbenových prací. Literární
činnost Herbenovu doplňuje spisek T. G. Masaryk, který
podává životopisné údaje, ovzduší i lidský vývoj
Masarykův (ve 3 sv. »Zlatorohu« 1926-1927). K němu se pojí
i kniha o Masarykovi pro mládež Chudý chlapec, který se
proslavil (1928).

Alois Mrštík (* 14. října 1861 v Jimramově, t 24. února
1925 v Brně) zapsal se do literatury hlavně jako
spolupracovník mladšího bratra Viléma, s nímž vydal Bavlnkovy
ženy a jiné povídky (1897) a vesnické drama Maryša
(1894). Sám se přihlásil nejprve knihou povídek Dobré
duše (1893). V pracích společných, líčících lidový život
na rozmezí Hané a Slovácka, projevuje svou osobitost
plastickou kresbou postava dramatickým spádem dialogu.
Mistrovství došel v obsáhlé, cyklicky seřaděné kronice
moravské dědiny Habrůvky, Rok na vsi (1903-1904, v
1dílech, def. úprava, kde Mrštík prohlašuje dílo za
společnou práci bratrskou, 1904). Zde ve volném rámci
církevního roku zachycuje do malých obrázků neobyčejné lokální
věrnosti celé bytí moravského venkova, při práci j v
slavnostech, nejčastěji tam, kde lidový zástup víří a hlučí pod
nárazy instinktivních vznětů. S bolestí pozoruje autor
rozvrat dědinského svérázu i zdraví za sociálních a mravních
vlivů velkého města a tu projevuje namnoze až hořký
pesimismus, vyvážený citovou účastí s lidem. Obrazy ty jsou
cennými doklady národopisnými a šťastnými ukázkami
důsledně realistického pozorování. Dílo Mrštíkovo doplňují
zanícené cestopisy Bore Váhom (1919) a posmrtná sbírka
feuilletonů, náladových črt a básní v próze Stříbrná nit
(1924) s dfIležitými dokumenty o bratru Vilémovi. .

Proti Kramolišovi, idealisujícímu ještě skutečnost, jeví
se přísným realistou Metoděj Jahn (* 1865 ve Valašském

403