S vědeckým prohloubením národopisu, spočívajícím na
pečlivém sbírání a zkoumání zvykoslovném, k němuž dali
základ Erben, Sušil a Bartoš, rostlo i bohatství motivů a
podnětů pro spisovatele. Především na Moravě, která si
dlouho zachovala svůj svéráz a přesné rozvrstvení svých
kmenů podle nářečí, kroje i zvyků, byly národopisné snahy
velmi živé. Řada spisovatelů ze školy Bartošovy také
obohatila látkově novelistiku českou. Sem spadají povídky G.
Preissové, časné práce Herbenovy i bratří Mrštíků. Ale
vlivem evropského realismu, hlavně rU8kého, a zároveň
odvratem od konservativních tendencí k společenskému
reformismu přestali se také na Moravě lidopisní spisovatelé
spokojovati barvitostí zajímavého povrchu; někteří, jako
Herben, se jali zabývati duchovními a sociálními proudy
venkova a zařazovali je do spojitosti obecně národní; jiní,
jako Al. Mrštík, Metoděj Jahn, V. K. Jeřábek, sledovali
nejen postupné rozpadání tradičnÍCh forem
společenskomravních, ale i »vládu tmy,~ na dědině a vpád rozkladného
městského živlu na venkov; na místě romantické oslavy
lidu se nyní ázývala kárná obžaloba, i když doprovázená
namnoze účastným soucitem, jak tomu bývá zpravidla
v mra voličné tvorbě naturalistické.

Národopisné snahy v Čechách, jež vyvrcholily r. 1895
»Národopisnou výstavou českoslovanskou«, neměly na
realistickou povídku ze života lidového valného vlivu. V
Čechách, kde byla svébytnost lidového života dávno setřena,
obraceli se spisovatelé spíše k lidovému nitru než vnějšku,
k myšlenkovému a mravnímu životu vesničanů i k
sociálním poměrům, ustavujícím novou podobu venkova,
namnoze za leptavého působení měst, industrialisace a
zproletarisování pracovních tříd.

Nejprve upoutal kraj samorostlé svéráznosti, jejž
milovala a studovala již B. Němcová, Chodsko. Tu velká
minulost zastiňovala přítomnost a tak první, kdo maloval
způsob lidového života na Domažlicku, byl historický
spisovatel Al. Jirásek. Teprve později Jiráskův epigon Jan Vrba
v historickém románě o selských rebeliích zpodoboval již
za vlivu naturalismu jeho tvářnost, odlišnou od romantického
selství chodského. Ostatní Šumava ztratila mnoho ze své
původnosti životní i plemennou výměnou se sousedy
bavorskými; proto K. Klostermann nahrazoval ve svých
pracích chybějící etnickou rázovitost šumavských hvozdů
konvenční romaneskní zajímavostí. Trojí kraj však otvíral

399