nách dosahují divadelní účinnosti a jsou oblity účinnou
náladovostí. Ale nadhozené konflikty jsou konvenční,
jejich psychologické řešení mělké; historické tragedie
nemají ani jednoty dějové. Retěz Jiráskových dramat se
začíná Vojnarkou (1890, kn. 1891), tragedií ze vsi na
Litomyšlsku s národopisnými postřehy; z téže lidové oblasti
jest čerpána scénická povahokresba s tragickým
doprovodem Otec (1894, kn. 1895). Divadelní úspěch mělo i drama
ze sedmileté války Emigrant (1898), řešící konflikt
vlastenectví a náboženství; starší látku z »Fi1osofské historie«
zpracoval v trójaktové komedii M. D. Rettigová (1901);
k husitské epopeji »Proti všem« se přímo pojí historické
drama Jan Zižka '(1903), jehož děj vyznívá výzvou k
svornosti národní; v jakousi trilogii se k němu řadí Jan Hus
(1911) a Jan Roháč (1914). Heslo svornosti rozšiřuje na
celou oblast slovanskou tragedie nesvorných Polabanů
Gero (1904). Symbolickými pohádkami národního dosahu
jsou Lucerna (1905) a Pan Johanes (1909), v nichž
Jirásek způsobem blízkým J. K. Tylovi zpodobil panský mrav
a selský útisk v době rokokové.

Věrným životním i literárním druhem Jiráskovým byl
jiný žák Tomkovy školy historické a stoupenec názoru o
národně výchovné ceně ,prózy dějepravné, Zikmund Winter.

Zikmund Winter (184&-1912) narodil se 27. prosince 1846
v Praze. Vykona.v gymnasijní studia na akad. gymn.
pražském, oddal se na filosofické fakultě historii a dovršil
průpravu profesorskou doktorátem. Nato působil jako
profesor v Pardubicíéh, v Rakovníku (1874-1884) a konečně
do r. 1908 v Praze na akademickém gymnasiu. Zemřel 12.
června 1912 v Reichenhallu v Bavořích.

Opustiv básnictví, oddal se Winter v duchu tomkovském
nejprve sbírání dějepisného a kulturního materiálu v
archivech v Rakovníku a v Praze, sleduje při tom cíle spíše
kulturně historické než literární. Při studiu archivním
shromažďoval detaily a drobty kulturní, z nichž mozaikově
skládal obraz vnitřního života a národního způsobu života
českého ze XVI. a XVII. věku. Tak vznikaly menší
monografie a obrázky, které Winter sestavoval v pestré sbírky
často feuilletonistického podání, na př, V měšťanské
světnici starodávné (1888), Kuchyně a stůl našich předkt),
(1892), Zlatá doba českých měst (1913 pro mládež) a j.
Vedle toho těžil Winter ze studií archivních i pro tvorbu
novelistickou, zprvu nepatrného zevního i vnitřního rozsahu. Místně

395