Jos. V. Sládek a básníci s ním příbuzní.

Mezi básníky směru národně výchovného a slovesnými
umělci světoobčanskými zaujímá samostatné místo Josef
V. Sládek, spojující osobními vztahy obě skupiny. Jako
vydavatel almanachu »Ruchu« stanul v čele mladých poetů,
kteří proti programnímu kosmopolitismu májovců
zdůrazňovali prvek národní i politický; po návratu z Ameriky
jako redaktor »Lumíra« se stal publicistickým mluvčím
směru Jul. Zeyera a Jar. Vrchlického, jejichž kulturní
poslání doplnil tím, že k nám uváděl soustavně poesii
anglickou. Ale jeho poesie pokračovala v prožité a opravdové své
českosti a namnoze i slohově v dráze nastoupené Janem
Nerudou, jemuž J. V. Sládek z českých básníků stojí
nejblíže. Povahový a charakterní přerod provázen jest u
Sládka stálým úsilím o jednoduchost, prostotu, stručnost;
v mužných letech se přiklání jako samostatný
pokračovatel Čelakovského k národní písni a vytváří pak netoliko
hravé popěvky »ohlasové«, ale i meditační poesii selskou,
která u něho jest těsně sloučena s lyrikou politickou
mohutného cítění národního a jadrné reálnosti - v tom se
podobá názorově Sv. Čechovi, umělecky J. Nerudovi.

Josef V. Sládek '(1845-1912) narodil se z poloseIské,
P:Olořemeslnické rodiny ve Zbiroze na Berounsku 27. října 1845;
vykonav filosofická a .přírodovědecká studia v Praze a
vstoupiv r. 1866 lyrikou do literatury, odjel v červnu 1868 do
severní Ameriky, aby unikl české politické nesvobodě. Tam
jako novinář, dělník a učitel pobyl do léta 18-70 a kromě
anglických končin Unie poznal i španělské Mexiko a získal si
rozsáhlé znalosti jazykové. Po návratu byl členem reda;kce
»Národních listů« a r. 1872 vstoupil jako profesor angličtiny
na Českoslov. obchodní akademii v Praze. Hluboce naň
působilo mladé manželské štěstí s Emilií roz. Nedvídkovou,
hloub předčasná její smrt po ročním manželství; . teprve
druhý sňatek s Marií roz. Veselou dovedl r. 1879 zaceliti jeho
ránu. ll. 1873 přejal od Nerudy »Lumír« a v 1. 1877--1898
vedl jej sám. Poslední léta, trávená nad překlady
Shakespeara, byla vyplněna velkým tělesným utrpením; Sládek
prožíval je většinou v rodném Zbiroze, kde 28. června 1912
skonal; pohřben jest na Vyšehradě.

První básnické knihy Sládkovy vznikly po návratu z
Ameriky a po smrti Emiliině; obě události, poznání oceánu a
zámořského světa i tragický závěr milostného vztahu k milence

351