llstavii proti Palackemu obraz Žižkův jako obezřetneho
národního politika.

Veškeré tyto práce byly spíše průvodním zaměstnáním
vedle hlavního díla dlouhého života Tomkova, vylíčení
dějin královského hlavního města Prahy, které jsou v
některých částech dějinami celého národa. Dějepis města Prahy
počal vycházeti r. 1855 a byl rozvržen na 6 knih, jež měly
sahati až do současnosti; ale rámec překročen a dílo
dovedeno jen do roku 1609 (úhrnem 12 svazků v letech
185-1901). Dílo opřeno jest o podrobné studie místopisné,
jejichž úhrn Tomek předvedl literárně v Základech starého
místopisu Pražského (1866-1875 ve 3 d.). »Dějepis města
Prahy« měl předváděti hlavně společenskou, hospodářskou,
správní, náboženskou a kulturní historii města Prahy, ale,
počínajíc knihou III. (v 5 sv. o letech 1348-1436), stal
se historií celého národa, jmenovitě v době válek
husitských. Tomek snesl a zpracoval obrovský materiál, jda
všude do detailů, objímaných stejnou láskou, jakou
věnoval hlavním událostem.

»Dějepisem města Prahy« se postavil Tomek po bok
Palackého. Tomek v nejedné věci měl výhody před Palackým;
jeho právnická průprava, jeho střízlivě zdrženlivý úsudek,
jeho větší přesnost v zkoumání a užívání pramenů daly
mu spolehlivou jistotu, jíž vždy neměl širší a geniálnější
duch Palackého, náchylného silně k filosofické spekulaci
o dějinách. Tato střízlivá a suchá rozumovost zavedla
Tomka v základním soudu o českých dějinách k bludu, jenž
se mohl státi nebezpečenstvím; Tomek odsoudil
náboženské hnutí české i v nejlepších jeho představitelích, pokud
šlo proti autoritě, ani se nerozpakoval schvalovati násilné
prostředky, jimiž církev a stát znovu vymáhaly svá
domnělápráva. Takto stanul, a to nejen jako dějepisec, nýbrž
i jako politik, na stanovisku Palackému protichůdném a
liberálním názorům doby nepřátelském. Spisovatelské
umění Tomkovo se krylo s jeho lidskou a vědeckou osobností.
V. V. Tomek byl vždy přísně věcným a studeně neosobním
epikem zevních faktů; se střízlivým klidem a jadrnou
věcností konstatuje a vypravuje; ani důvěrnější povahokresba
ani obsáhlejší malba dobová nepřerušily volného toku jeho
vypravování; ani umělá stavba periody, ani výrazný obraz
slohový neprozradily, že V. V. Tomek, vychovaný v studiu
právním, má také zájem o slovesné umění svých děl.

Vzdával-li se V. V. Tomek vždy rozhodněji evropského

322