české prameny historické vždy s větší přesno8tí ediční.
Střediskem těchto a podobných prací byl kromě archivu
města Prahy hlavně r. 1862 založený archiv zemský.
Předním orgánem historické práce české v této době zůstával
»Časopis Českého Musea«, vedle něho od r. 1869 moravský
vlastivědný »Časopis Matice Moravské«, z revuí »Osvěta«.

Palackého největším spolupracovníkem a
následovníkem, doplňovatelem a protichůdcem byl

Václav Vladivoj Tomek (1818-1905). Narodil se r. 1818
v Hradci Král., studoval gymnasium v rodišti a v Praze,
nato fakultu právnickou v Praze. Vychovatelství v rodině
Palackého sblížilo ho s Palackým, který jej od r. 1843
učinil svým honorovaným spolupracovníkem; r. 1845 se
stal sekretářem Matice české, r. 1850 mimořádným
profesorem rakouského dějepisu na pražské universitě. Byv
roku 1860 jmenován ř~dným profesorem svého oboru,
zastával svůj úřad do r. 1888, kdy odešel na odpočinek;
zemřel r. 1905.

K vlastnímu velkému životnímu dílu se dostal Tomek až
v 50. letech; před tím se věnoval některým pracím
populárním,' monografickým a vypracování dějepisu
rakouského. Jeho Děje mocnářství rakouského (1845, nové školské
zpracování z r. 1851) se staly po celém Rakousku v
četných překladech učebnicí; širší a vědečtější základ má
Tomkova Příruční kniha dějepisu rakouského z r. 1858,
vzešlá z výkladů universitních a sahající do roku 1526,
kterouž r. 1888 doplnil Novějším dějepisem rakouským,
jdoucím do r. 1860; zásady, jimiž se spravoval při výkladu
dějepisu rakouského, Tomek vyložil v stati O synchronické
metodě při dějepise rakouském v ČČM. 1854. Veškeré tyto
příručky vynikají bohatostí a úplností látky, jasným a
přehledným výkladem, výborným rozdělením, přísnou
věcností a lidov)'m. průzračným slohem. Historickou svou
slávu založil Tomek Ději university pražské (1849, jdou
do r. 1436, druhý díl nevyšel; zato stručnější německé
zpracování Geschichte der Prager Universitiit z téhož roku
sahá až do r. 1848); dílo to založeno na hojných
pramenech, na podrobném, místy i theologickém studiu hnutí
husitského; přes pevně vytčené stanovisko ideové
zachovává Tomek i tu krajní objektivnost nezúčastněného,
takřka epického vypravovatele velikých dějů. Z
pozdějších monografií Tomkových vznikl Jan Žižka (1879) ze
soustavné přípravy k IV. dílu »Dějepisu města Prahy« a

321