botecký a profesor Vyšší dívčí školy v Praze. Vedle
sociální hry ze života továrního Služebník svého pána (1870)
a vedle dvou historických tragedií, Syn člověka čili
Prusové v Čechách r. 1757 (1878) z dob pruských válek a Závist
(1884) z doby Jiřího z Poděbrad, napsal řadu vtipných
veseloher: Cesty veřejného mínění (1866), Tři doby země
české v Komárově (1870), Zde je žebrota zapovězena
(1870) a j. Na »typu tvůrce a vynálezce, převyšujícího
průměr«, na V. Budilovi z hlavního díla »Služebník svého
pána«, ukázal Jeřábek, kam by byl rád dospěl; k
dramatisování konfliktů daných společenskými krisemi čistě
moderními a k řešení složitých problémů (zde poměru
kapitalisty a dělnictva a zároveň kapitalisty a vykořisťovaného
inteligenta). Uměl dobře uhodnouti, kde leží problémy,
avšak nedovedl je luštiti. Jeřábek byl duch všeobecně
a jemně vzdělaný, obratný a umělý formalista, náležel
k nejlepším žurnalistům staročeské strany, psal výborné
kritiky divadelní, literární a jeho málo samostatná
literárně historická studie Stará doba romantického básnictví
(1883) náleží k nemnohým našim starším pokusům o
lite
rární dějiny srovnávací.

Emanuel Bozděch (1841-1889), rodilý Pražan. byl
postava záhadná. Volný spisovatel a řízný kritik divadelní,
kolísal dočasně mezi českou a německou literaturou, mezi
dramatickým tvořením a divadelní kritikou, nesplnil
pozdějšími díly velikých nadějí, vzbuzených první tragedií a
veselohrou, trpkl v nesplněné ctižádosti a v trapné
chorobě, až zmizel beze stopy, učiniv patrně sám konec svému
neutěšenému, osamělému životu. Bozděch byl především
dramatik, jehož komedie »Z doby kotillionův« r. 1867 a
truchlohra »Baron Goertz« r. 1868 značily největší
divadelní úspěchy Prozatímního divadla. Ovládaje s neobyčejnou
jistotou a lehkostí kombinační techniku Scribovu a
vybroušenou salonní konversaci francouzskou, zestilisoval
šťastně do formy veselohry situační a zápletkové dobu
rokokovou, empirové období Napoleonovo a dobrodružný
svět dvora Rudolfova; velké události dějinné vykládal si
ironicky malými příčinami z milostného a intrikového
zákulisí dvorského a diplomatického. Pouze v tragedii
ctižádosti ze švédských dějin XVIII. stoL, v Baronu Goertzovi
(1871), učinil zdařilý náběh k truchlohře charakte:rmí a
dosáhl hlučného vítězství. Za života Bozděchova byly
provozovány z jeho veseloher rokoková komedie Z doby
ko
311