ského. Pť1eger, Jeřábek, Zákrejs, Bozděch náleží k jejich
škole.

Přes všeobecný mohutný zájem o divadlo nebyla
dramatická činnost tohoto období zvláště bohatá; kromě
staršího již J. J. Kolara viděli jen Fr. V. Jeřábek a E.
Bozděch na scéně svoje výhradní působiště. Neruda se záhy
odmlčel, v Hálkově činnosti zaujímá básnění tragedií jen
neúspěšnou episodu: V. Vlček se uchýlil od divadla k
románu; Šmilovského divadelní hry mají význam jen
podružný. Proto převládaly překlady hlavně z němčiny a
francouzštiny nejen na jevišti, nýbrž i v tehdejších sbírkách
divadelních her; z nich vynikly Pospíšilova Divadelní
bibliotéka (1852-1895) a Výbor spisů dramatických
(186-1872).

Nejmohutnější divadelní osobností tohoto období byl
Josef Jiří Kolar (1812-1896). Narodil se r. 1812 v Praze,
studoval nejprve filosofii a medicinu a stal se pak
vychovatelem v Uhřích; vykonal ces1y po Německu, Francii a
Turecku. Když se navrátil do Cech, byl získán Tylem,
s nímž se brzy na smr-tznepřátelil, pro divadelní dráhu a
působil nejprve jako ochotník českého divadla, pak jako
herec stavovského divadla zemského, při jehož českých
hrách účinkoval v 1. 1847-1863. V 1. 1866-1873 se
účastnil jako vrchní režisér a přední herec zemské scény
představení českých i německých; odešed 1'.1873 na odpočinek,
vystupoval občas na Národním divadle a zemřel r. 1896.
Kolar byl největší hereckou osobností pražskou své doby;
kreslil vášriivé, démonické a výsměšné povahy ve velk~ch
obrysech; ztělesňoval nevyrovnatelně zvláště
nadprůměrné postavy Shakespearovy. Při tom byl podporován
obsáhlou sčetlostí v západoevropském písemnictví klasickém
i romantickém, znalostí četných jazyků, uměleckým,
zvláště hudebním vzděláním, takže pronikavě chápal díla
dramatická.

Začátky Kolarovy zřetelně ukazují k německé romantice.

Básnicky se přiklonil k E. T. A. Hoffmannovi a k Jeanu
Paulovi, přijav od onoho divokou fantastičnost, strašidelné
e~kty a dravý humor; od toho pak neklid v citovosti,
rozmarnost ve stavbě, chlubné polyhistorství a překotnost
episod. To prokázal v několika pracích, shrnutých jako
Sebrané romány (1854-1861). Z nich Malíř Reiner
zahajuje řadu historických obrazů Kolarových, dovršených
románem z doby Rudolfa II., Pekla splozenci (1862): Kolar

308