Herecké umění tohoto období ztělesňovalo několik
vynikajících.~, kteří vycházeli z domácích tradic životních
a literárních a vychovali se na genrových postavách,
lidových výjevech a jadrném humoru prostonárodních her
Tylových a Klicperových, jako byl Jindřich Mošna
(18371911), mistr plastického humoru lidového. Jiní dbali po
vzoru cizím především o literární proniknutí divadelních
her a postava dávali přednost umění deklamačnímu před
podrobnou charakteristikou. Geniálním nositelem těchto
uměleckých ideálů byl velký interpret démonických postav
u Shakespeara, Schillera a Goetha Josef Jiří Kolar se svou
chotí Annou ~anetínskou-Kolarovou (1817-1882); pak
patetik Karel Simanovský (vl. Šíma, 1825-1904) a
tragédka idealistického vzletu Otilie Sklenářová-Malá
(184-1912).

Přechod od dramatu klasického a romantického k
divadlu moderně konversačnímu, k zápletkové komedii, k
salonní hře intrikové, se jeví i v literatuře dramatické. Pro
tragedii zůstává vedle Schillera hlavním vzorem
Shakespeare, v celém tomto období uctívaný a napodobený.
Hlavním literárním podnikem doby přechodní byl překlad
Dramatických děl Williama Shakespeara pořízený »Maticí
českou« (1855-1872), na němž spolupracovali J. J. Kolár, J.
Čejka, František Doucha, Ladislav Čelakovský mladší a
Jak. Malý; některá dramata otiště~a z překladů dříve
vzniklých. Dodatkem k němu vyšla studie Jak. Malého
»Shakespeare a jeho díla« (1873), založená na bádání
německém. Básníci dramatičtí, od J. J. Kolara přes J. V.
Friče a G. Pflegra-Moravského až k Hálkovi, napodobili
Shakespearovu techniku i charakteristiku. Z divadelních
kritiků, kteří s pochopením provázeli hry shakespearské,
vynikli F. B. Mikovec a J. Neruda.

Ale vedle něho a proti němu se hlásily i vzory jiné.
Francouzské divadlo poromantické dobylo si záhy českého
jeviště a vstupovalo k nám svými nejrůznějšími
představiteli: efektní strůjce historických her zápletkových V.
Sardou a obratný technik důmyslné, ale prázdné intrikové
veselohry E. Scribe byli právě tak překládáni a
napodobeni jako oba přísní moralisté měšťáckého světa
francouzského, E. Augier a Al. Dumas ml. Vliv všech se jeví
elegantnější a lehčí technikou, svižnějším a obratnějším
dialogem, přesnějším studiem měšťanského prostředí,
sklonem k moralisování v rámci uznaného řádu
společen
307