osobní; v posledním a nejobšírnějším románu N emodlenec
(1873) osnován jest děj na dvou psychologických středech:
poslední z Luhovských, »nemodlenec« Michal, se přerozuje
od prostoduchého křesťanského idealisty v nihilistického
hmotaře a konečně v deistu-lidumila, kdežto Dalena roste
od nenávisti k Michalovi k lásce a posléze od lásky vášnivé
k lásce sebezapíravé, jež se Michala zříká.

Souběžně s těmito velkými romány vznikaly drobnější
povídky a obrázky ze života ještědského; středem jest vždy
jedna povaha nevšední, propracovaná do duševních
odstínů; dějové zápletky i hlubší konflikty jsou vyloučeny;
příběhu podáno jenom tolik, kolik je potřebí pro
povahokresbu. Seřazeny jsou ve dvou souborech. Kresby z Ještědí
(1880). ovládány jsou jasným hravým humorem, jenž se
po prvé přihlásil v »Kantůrčici«, a obsahují několik novel,
z nichž je nejznámější Hubička (1871, odtud vzala El.
Krásnohorská látku k šťastnému libretu pro zpěvohru
Smetanovu) .

Řidčeji než na Ještěd zacházela K. Světlá v tomto údoJ>í
pro látky povídkové do svého rodiště, kde ji hlavně vábily
dvě společenské vrstvy staropražské, bohaté
velkoobchodnictvo a starosvětské kupectvo. V uzavřené a svéprávné
celistvosti zpodobila Světlá pražskou buržoasii a její
příživníky pouze humornou povídkou vzácné svěžesti Černý
Petříček (1871). Ve Zvonečkové královně (1872), chmur-·
ném románě z dob reakce-Leopoldovy, se pokusila
romantickým způsobem řešiti dušeslovný problém, jak se žena,
jejíž láskou bylo zhrdnuto, mění ve vášnivou mstitelku.
Pozadí děje tvoří obraz náboženských poměrů s
protireformačními snahami jesuitů a revolučního hnutí zednářského.
Romaneskněji, ale též mlhavěji vylíčila Světlá již dříve
v Poslední paní Hlohovské (1870) dobu Josefa II. Tři
práce obohatily nyní skupinu společensky-konversačních
novel: Okamžik (1873) a Konec a počátek (1874) se zabývají
podmínkami mravně správného manželství, kdežto obšírná
povídka V zátiší (1878), stojící na rozhraní k období
poslednímu, je jakýsi protějšek »Lásky k básníkovi«;
rozpřádá diskusi o úkolu básníkově ve společnosti a v národě.

Do posledních prací K. Světlé vniká kromě hlasité
tendence také divoká fantastičnost a romanesknost dějová.
Ta ovládá též dva cykly povídek ještědských. Kratší a
prostší jsou zařazeny do svazku Pověstí z Ještěda) v němž
spisovatelka zobrazuje hlavně chmurné časy selské
poro
304