jsou povídky začátečnické, rýsuje se v novelistickém
arcidíle O krejčíkovic Anežce (1860) již celá osnova ještěd.
ských románů a ve Skaláku (1863) se zpovídá s
psychologickou věrností a přitom s obdivuhodnou silou objektivace
ze vztahu k Janu Nerudovi.

V několika pracích oživovala paměti otcova rodu na
Českobrodsku, sdružujíc náboženské motivy s výstřední
dějovou romantikou. Tak vznikly práce: Několik archů z
rodinné kroniky (1862), Ještě několik archů z rodinné
kroniky (1863) a později selankovitě nadechnutá
Purkmistrovic Katinka (1874). S nimi se látkově stýká román N.a
'!kJ2itě (1864) ; v popředí několika osudů jest tragický
příběh idealisty Jarolíma; od nihilismu a skepse roste k
lidumil st ví a k odhodlání, obětovati se za národ v době jeho
krajního úpadku. Mnoho vlastních mladistvých zkušeností
zpodobila Světlá v nejrozsáhlejším románě prvního svého
období, v První Češce (1861); z temného ovzduší
patr:icijské rodiny staropražské vyrůstá hrdinka k
osvobozujícímu poznání, že pravdivou přirozenost citu a štěstí lze
najíti pouze v přírodě, na venkově, v lidu, v národnosti a ve
věrnosti, tradicím českých dějin náboženských.

Velké ještědské romány vznikly v sedmiletí 1867-1873.

Ve všech oslavuje Světlá vítězství mravních sil nad
sobeckými vášněmi, budujíc přitom na osudném prožitku
vlastním; ve všech ústřední, v nadlidských rysech malovaná
postava drtí osobní blaho, aby se obětovala v kategorickém
imperativu štěstí cizímu neb i obecnému požadavku
mravnímu; a tak etický růst povah, hlavně ženských, jest
vlastním námětem těchto skladeb. Ústřední děj má vždy jádro
erotické, ale řeší zároveň problémy společenské, jmenovitě
otázku mravnosti v manželství; kolem něho se kupí
postavy podružné, prokreslené názorně i podrobně; barvité
výjevy národopisné zpestřují dění. Osvícený sedlák Antoš
Jirovec a dívka hlubokého citu Sylva ve Vesnickém
romá~(1867) podřizují možnost vzájemného štěstí zákonu
nezrušitelnosti manželství; v Kříži u potoka (1868) vykupuje
Evička celý prokletý rod tím, že se pokořuje před
milostnici mužovou a odtrhuje sama od švakra, jehož horoucně
miluje; Kantůrčice (1869) je historie dívky, která ukáže
rozpolcenému inteligentu svou láskou cestu k opravdovosti
životní; hrdinka románu Frantina (1870) vraždí na
vrcholu lásky svého milence za to, že sám zrušil právo a zákon,
a ničí tak své štěstí, aby zjednala prúchod mravnosti
nad
303