duši moderní ženy probouzející se k mravní samostatnosti;
psala v duchu doby historické romány fantastického
zapletení a svobodomyslného názoru; ano, nejinak než Neruda,
oživovala staropražský pitoreskní svět s jeho zajímavými
postavami. Ale vrcholnými pracemi K. Světlé jsou její
romány a povídky ze života rázovitých venkovanů českých,
jež studovala s výtečným smyslem pro charakteristiku a
pro ideový jejich svět, neopouštějíc romantickou
psychologii a dobové tendence. I tyto románové skladby
prosyceny jsou, stejně jako její novely společenské, romány
historické a povídky lidově tendenční, dobovými ideami. Jejich
rekové a rekyně volají po osvobození jednotlivcově, po
odpoutání rozumu od autority, po sociální spravedlnosti, po
zvýšení ženiny účasti na mravním a společenském díle
člověčenstva, v pozdní době jejího tvoření pak zejména po
národním uvědomění. Vyšším těmto ideím slouží u K.
Světlé vlastní románový příběh, skoro bez výjimky milostný,
soustředěný kolem význačné postavy ženské; ideje se
promítají celým dějem, hlavně oběti lásky, která jest u Světlé
posledním tragickým rozřešením všech sporů ve vesmíru.

Karolina Světlá (1830-1899), rodem Johanna Rottová,
se narodila 24. února 1830 na Starém Městě pražském v
kupecké rodině z českého otce a českoněmecké matky. Z
dětství přinesla si mnoho dojmů ze staropražského
měšťanského prostředí; prožila však též bolestně otázku
národnostní a boj nadané dívčí duše se zpátečnickým okolím;
lidumilný otec a přemítavá sestra Žofie působili na ni
silným vlivem. Národní uvědomění zesíleno bylo událostmi
r. 1848 a zvláště r. 1852 sňatkem s českým profesorem
Petrem Mužákem, který již r.1850 seznámil sestry Rottovy
sB. Němcovou. R. 1853 poznala kraj a lid ještědský, bydlíc
v rodišti svého chotě, ve vesnici Světlé pod Ještědem,
kterou od r. 1853 do r. 1886 navštěvovala téměř každoročně.
R. 1858 se stala spisovatelkou a první její novela »Dvojí
probuzení«, psaná na francouzskou látku, vyšla přičiněním
Hálkovým v 1. roč. almanachu »Máje«; druhou její prací
byla již povídka z Ještěda »Sefka«. Od r. 1858 do r. 1891
byla horečně činna, věnujíc své volllé chvíle hla':!1ě
praktickému řešení ženské otázky, v níž zdůrazňovala ~vláště
právo ženino na vzdělání, spatřujíc přece hlavní úkol
její v obětavém povolání milenky, matky a ženy. Do r.
1862 sjJaueÍ. milostné přátelství s J. ~erudou, které Rvětlá
sama pi'erušila resignovaným sebeoMi:ováním; v něm
pu
20 - Arne Novák, Stručné dějiny literatury české.

301