netajil svou láskou k českým tradicím reformačním a k
selskému lidu; složky událostí bělohorských rozebral
důmyslněji než kterýkoliv z jeho vrstevníků. Přední z jeho
románů, zahájených již r. 1860 Annou z Kunštátu a shrnutých
od r. 1895 s titulem Sebrané dějepisné romány, jsou: Praha
a Řím (XVI. stol.) , Astrolog (XVI. stol.) , Paměti katovské
rodiny Mydlářův v Praze (XVII. stol.), Pád rodu
Smiřických (XVII. stol.), Poslední Budovec (XVII. stoL), Marie
Terezie a Karel VII. (XVIII. stol.) , Sedláci u Chlumce
(XVIII. stol.) , Hrabě Špork (XVIII. stol.), Tajnosti
pražské (z r. 1848).

Z ostatních historických novelistů této doby byl vpravdě
básnicky nadán účastník almanachů »Lada Nióla« i »Máj«,

Jan Bohmnil Janda (1831-1875), posléze úředník
zemského výboru v Praze, jenž se podle svého rodiště Pátku na
Cidlině psal s pseudonymem Cidlinský. Pozdní soubor
Básní (1873) obsahuje vedle překladů ze Slowackého,
Heina a Bérangera jadrné balady ze života lidového,
cikánského a indiánského, jemně procítěnou lyriku milostnou
a hrdě zachmuřenou vlasteneckou meditaci.. Do sbírky
pojat i veršovaný obraz ž doby pohusitské, Jan Talajús
z Ostrova (1864); epos jest dokladem, kterak spisovatel,
překonav kolem r. 1860 subjektivní boly, spěl k hutné
předmětnosti. Láskou k husitské době prosytil Janda též
trojdílný cyklus z dějin rodu poděbradského za husitských
válek: Pod Vyšehradem (1868), Anna Městecká (1870)
a Boček (1871). Janda upoutává tu lehkým proudem
vypravovacím, hlavně pak snahou postihnouti hybné síly
českých dějin za husitského období, a to jak národně politické
tak i sociální, celkem v duchu vlasteneckého liberalismu
protiřímského a protiaristokratického. Život vesnický
rodného kraje se Janda pokusil zobraziti v řadě
povahokresebných povídek, dílem předcházeje, dílem doprovázeje
sourodé práce Hálkovy. Průkopnickou cenu mají Jandovy
svěží črty ze života loveckého ve volné přírodě.

Povídkové umění české období Hálkova a Nerudova
vrcholí mohutnou postavou K a r o I in y S vět I é. K.
Světlá podléhala ve značné míře tendenčnímu románu
mladoněmeckému a romantickým výtvorům George Sandové;
vedle toho připjala však svůj vývoj přímo k tradici
domácí, představované B. Němcovou a nesoucí se k pravdivému
zobrazení české duše lidové. Psala tendenčně zbarvené
povídky společenské, kde romantickým způsobem kreslila

300