matických povah« zaujímá Parnassie (1874), třebaže
rodinně dějové pozadí samo jest podáno s motivací upřílišeně
romantickou. Stál-li Šmilovský občas bezradně před
komposičními otázkami románovými, dařila se mu dokonale
povídka povahokresebná; nejdokonalejší jsou maloměstský
Krupař Kleofáš (1875), pak obrázek farářského života
spojený s kritikou venkovské šlechty, Nebesa (1880),
skvost statkářské povídky s humorem gogolovským
Procul negotiis (1881) a mistrovský kus zkratkového umění
novelistického Jehla (v »Povídkách z města«).
Novelisti.cký ráz mají také půvabné a vroucí vzpomínky na domov,
rodinu a školu v Ml. Boleslavi Rozptýlené kapitoly (dvě
řady 1873 a 1881) ; zvláště první řada s postavou dědečka
spisovatelova v popředí a s hlubokými pohledy do
náboženských a mravních názorů starobylého měšťanstva
venkovského náleží k nejlepším stránkám české prózy vůbec.

A. V. Šmilovský vyšel ze zásad školy národní; látku
volil vždycky ze života domácího, nejraději z venkova
vesnického a maloměstského; studium lidových typů po
stránce povahové i výrazové bylo stálou podmínkou jeho tvoření
povídkářského; svérázná mluva lidová v obratech, v
úslovích a pořekadlech, ale též ve skladbě větné určovala jeho
formu. Byl uvědomělým spisovatelem tendenčním, který
hledá stále mravní smysl života a nacház:í jej v činorodé,
nábožensky podepřené humanitě, stavějící se do služeb
vývoje národního. Bystrého psychologa sváděl s cesty příkrý
moralista a zkostnatělý vyshovatel. Vedle životních typů
mocné pravdivosti se drala Smilovskému do popředí ideální
schemata, jmenovitě příkladných a filosofujících starců a
abstraktně citových, jednotvárných žen. Básníka domácí
maloměstské tradice a starosvětské důvěrnosti
přehlušoval občas vrtošivý pedant, filologický mudroslovec,
přestřelující brusič, neúnavný gnomik. Kritika však v celku
nedocenila jeho významu a nepochopila jeho důležité místo
vývojové.

K společenským novelistům se druží dvě spisovatelky,
Sofie Podlipská a Věnceslava Lužická.

Sofie Podlipská (1833-1897), rozená Rottová. mladší
sestra Karoliny Světlé a choť lékaře Josefa Podlipského. strávila
celý život v Praze: požehnaným vlivem zasáhla do
duchovnÍho růstu Jar. Vrchlického, jenž se oženil s jeH dcerou
Ludmilou (v. n.). Hlavní její práce, většinou romány, jsou buď
napínavé příběhy lásky a osudy výjimečných ženských duší:

298