nům mladšího pokolení literárního nepřilnul, l1ýbrž spíše
podlehl vlivu konservativců V. Štulce a V. Zeleného.
Vystudovav v Praze filosofii, stal se r. 1866 profesorem
češtiny a přírodopisu v Klatovech a tu setrval do r. 1873, oddán
vedle školy literatuře a hudbě; kromě hojných cest po
Šumavě navštívil i Německo, Švýcary a horní Halii.
Posledních leset let života strávil v Litomyšli jako profesor
gymnasijní, od r. 1877 jako okresní školní inspektor; tam žil
v přátelských stycích s Al. Jiráskem a s Ter. Novákovou
a zemřel r. 1883.

Do literatury vstoupil Šmilovský r. 1859 povídkou
Bětuška v »Obrazech života«, ale pak se zabýval hlavně
lyrikou a básněním dramatickým. Jeho Básně (sebrané 1874)
mají obsah milostný, přírodně reflexivní a vlastenecký;
lyrikem svérázným Smilovský nebyl; volil rád látky i
pomysly lidově české a napodobil přímo ohlasy Čelakovského
a Erbenovy jak v písni, tak v baladě. Láskou Šmilovského
bylo divadlo a drama bylo vždy předmětem jeho ctižádosti.
Nedočkal se však úspěchu; jeho divadelní kusy byly hrány
poskrovnu a nebyly za života tištěny.

R. 1871 se Šmilovský vrátil trvale k povídce
povahopisnou kresbou útvaru románového, Starý varha,ník, s látkou
kriminální. Po »mudroslovném románu« Kmotr rozumec
(1872), jenž jest rámcovým vypravováním zdravé
lidovýchovné tendence se skvělou titulní postavou v popředí,
následovaly v 1. 70. rychle za sebou Šmilovského práce
nejvýznamnější; v nich volil své modely většinou z Klatov a
z okolí a činil Šumavu krajinným pozadím svých prací;
v jednotlivostech, a to více povah opisných než krajinných,
užil také pozorování z Litomyšlska. V Martinu Olivovi
(1874) se zabýval znovu otázkou vzniku zločinu a
pomýšlel na široce založený vesnický román s prvky ze života
továrního. S velkým úspěchem se pak obrátil k prostředí
statkářskému, odkud vyvážil typy nejjadrnější. Vedle
svěžího Setníka Dřevnického (1872) vyniká z těchto skladeb
myšlenkově hutný Starohorský filosof (1877) jadrně
provedenou charakteristikou. Šťastným kulturním obrazem jest
dílo Za ranních červánků (1875), líčící pobyt Dobrovského
v Chudenicích r. 1828 uprostřed rázovitých venkovských
figur, v osvětlení vlasteneckém i humanitním. Poslední
statkářský obraz, Na čerstvém vzduchu (1882, o 2 dílech),
je přeplněn episodami a komposičně zborcený. Významné
místo pro svou kritiku životního romantismu a
»proble
297