Dramatická činnost Vlčkova tvoří obdobu jeho noveli,
stiky; vlastní váha spočívá na historických hrách,
přestrojujících vlastenecké tendence do idealisovaných period
české minulosti: Soběslav (1864), Přemysl Otakar II. (1865),
Eliška Přemyslovna (1866), Milada (1869) a Lipany
(1881).

Ve všech dílech Vlčkových, vědomě a výmluvně
tendenčních, se hlásí důrazně pedagogicko kazatelský tón; ten se
projevil i v řadě pohřebních a slavnostních řečí, sebraných
ve svazek I novému pokolení (1904) a v četných kulturně
vlasteneckých epištolách O národní osvětě (1867) a Tužby
vlastenecké (1879).

K literární skupině, soustředěné kolem »Osvěty«
Václavem Vlčkem a zastupované v kritice hlavně Ferd.
Schulzem, Fr. Zákrejsem a El. Krásnohorskou, se jako člen
umělecky nejzávažnější druží povídkář a romanopisec Alois
Vojtěch Smilovský. Vycházel všude z důkladného a
podrobného studia skutečnosti české, zvláště maloměstské a
venkovské a zachycoval ji realistickou kresbou
charakteriRtických postav. Činnost pozorovatelská převládala u něho nad
tvořením obrazným, avšak často komponoval z prvků in'
dividuálních celky typické; protiromanticky se vyhýbal
zápletkám a situacím sensačně překvapujícím; jeho klasické
intence tíhly raději k zjednodušování, občas až k
schematičnosti. Povídková osnova sloužila u Šmilovského snaze
mravně výchovné. Tento směr, moralisující ještě důtklivěji
než u Vlčka neb Schulze, provázen byl u něho
konservativní náklonností k venkovské idyle a k staromódnímu
světu; v tom značí Šmilovský reakci proti reformismu
Pťlegrovu, Arbesovu neb Staškovu. Vědomě a ostře se
Šmilovský stavěl vždy proti K. Světlé; nebyl to však jen odpor
střízlivého ducha mužského k horoucímu ženskému srdci,
ani realisty k osobnosti idealistické, nýbrž i protiklad
morálky setrvačné a etického hrdinství, usilujícího o stálý
vzestup životních sil. Jen domněle se tito proti chůd ci sešli
na společné půdě, kreslíce se stejnou zálibou výrazné figury
z našeho lidu a hledajíce v nich odraz trvalé povahy
národní; pokračovaliť vedle Vít. Hálka v díle, jež v předešlém
pokolení zahájili B. Němcová a Fr. Pravda.

Alois Vojtěch ŠmiIovský (1837-1883), vlastním jménem
Alois Schmillauer, se narodil r. 1837 jako syn
rodiny řemeslnické v Mladé Boleslavi, studoval tam nižší
gymnasium a přešel na akad. gymnasium v Praze. K
čle
296