církevnímu absolutismu, sklon k radikalismu a záliba
vostré kritice konservativcu; žurnalismus připomíná též
Arbesův těsný vztah ke každodenní patologii, ke
kriminalistickým látkám, ke kasuistice policejní zvule a sOlidního
omylu, slovem k "romantice všedního života«. Látkově
odhaluje po prvé realitu městského obvodu. Vzd{'lán ve vp·
dách exaktních i v technice, uv2.dí k nám novodob5' typ
naukového objevitele a technického vynálezce,
stravovaného vlastní koncepcí neb ilusionistickou chimc,rou; staví
často v popředí sV~'ch prací muže chladného pohledu,
kritické skepse, odmítavé ironie. Formálními nedostatky, vad·
nou a nejednotnou komposicí, převahou rušiv.vch cph;od,
rozvleklostí vypravování souvisí ~rbes s nižší
novelistikou své doby. Fantasii, často nehorázně kombinující,
doprovází u něho stále rozumová analysa, povýšená namnoze
na vlastní inspiraci tvorby; všecko jest dumyslně
zkomplikováno, pečlivě propočítáno. ale zároveň pronikavě
rozloženo v složky a prvky. Za úžasem a napětím následuje pak
zmrazující rozčarování: rornantickfl záhada života a
paradox skutečnosti se nakonec vykuklí jako děsivý
mechanismus.

Pro tento romantismus na ruby našel Arbes s pomocí
Nerudovou šťastný náze •. ,Romam" ta« (první z nich tištěno
r. 1866, vět~ina sahá do 70. let I. Sem náleží nejlepší práce
Arbesovy: Dríbcllw skřipd (1863), Swfý Xavcrius(1873),
Sivooký dÓllon (1873), Ukři::OHIIUl (1876), NClrlonúl;
mozek (1877), Kandidáti e:l.'istc/l('e (1~78), Ethiopská lilie
(1879), Poslední dnové lidstt'a (1S!);»). K nim se
v<'znamem druží široce založené romány sociální: gt;'(ljr'h/llullír'i
(1880, původně Epiklli'ejd. zustalo zlomkem), ArlrwLÍté
(1881, Arbes sám jmenuje románem
pseudo-historickým«), lIloderní upiři (1879), Agitálr)i' (]893) a .1.
Drobnější novelistické práce nadpisoval >;mravokárné
románky«, »elegie života-" "drobnokrc,;by", "miniatury~,
>,siluety" atd
.
Jakub Arbes. ve škole i v písemnictví žák a ctitel
Nerudův, nalezl následovníky tepn'c velmi pozdě: na jeho
pražská romanetta ,-z města i z ob\'odu-, navázali o dvě
generace později K. M. Čapek-Chod a JiH Kará:;ek ze Lvo\'ic.

Psychologií postav. směsí skutečnosti a divoké
romantiky, smyslcm sociálním. zájmem o problémy dobo\'é. ale
i nedostatkem umělecké kázně :-:e druží k Arbesovi bohatý
zjev Antala Staška. Oba nálC'Ží vedle Pflegra k za klada
te
291