šed k matce do rodiště, zemřel tam r. 1871. Šolcova jediná
básnická kniha P'!-120S.t::n.kY. (1868) je dílo neobyčejně
bohatého a rozmanitého obsahu. Vedle citových a hudebních
písní milostných, prosycených vášnivou něhou a těžkým
hořem (zejména cyklus Z perlové šF1fŮrky), - drobný
rukopisný svazeček mladistvých Písní o bledé dív('e, do
»Prvosenek« nepojatých, vydán teprve r. 1906 - ~bsahují
»Prvosenky« mohutné básně vlasteneckého a slovanského
vzletu (zvláště 13 Sonetů swtovlÍdavských),. moderně a
sociálně cítěné deklamace z vření velkého města a z bídy
pracujícího lidu, ale i baladicky zhuštěné obrázky z venkova,
pravidelně demokraticky podmalované (nejrozsáhlejší z nich
»Dědovy vrásky«, vážené z dob selského poddanství), sem
tam ještě ohlasy Erbenovy, které se střídají s úsečnými
chansonami samostatně obměňujícími módní útvar Bérangerův;
z nich došly zvláštní popularity: »Naše chaloupky«, »Píseň
o ruce mozolné« a »Písničkář«. Nové dráhy české epice
značily Šolcovy skladby z bal:<ánského ovzduší (Usl;o(:i a Písnč
o 1Ifarku hajdukovi) a několik náběhů k velkým
výpravným básním historickým, z nichž nejmohutnější je zlomek
Boží bojovníci; tu ukázal Šolc cestu Sv. Čechovi a E.
Krásnohorské. Ze byl také formálně bohatě nadán, dokazuje
jistota při ovládání sonetu, kam jako R. Mayer uvedl na
rozdíl od koUárovské tradice jamb místo trocheje. Př'ímo
virtuosním formalistou se prokázal šťastným pokusem
udomácniti u nás exotickou formu gazelu. Všude zůstalo
u Šolce při bohatých a slibných podnětech.

Bohémským osudem, předčasným skonem, ale zvláště
intensitou své sociální inspirace připomínal V. Šolce
současníkům Jihočech František Šimf"Č •• k (1842-1877), zprvu
františkán, později člen redakce »Národních listů«, kde se stal
zakladatelem »soudničky«. Proletářská sudba a těžká plicní
choroba učinily ho elegikem: jest jím nejen v písňové
erotice, ale i v sociální reflexi.

Mladé pokolení moravské na ročátku 60. let .skládalo vplké
naděje do Aleše Balcárka (1840-1g62). Jrho Po:úsfttlé
básně (1862 a 1874:) podávají v osobní lyrice elegický žal nad
životem nežit<'m a láskou sotva tušenou, kdežto v
motivech vlasteneck~'ch nadšení pro velikost Slovanstva a
zvláště Moravy i pro krásu veřejného činu.

Mocný v~'znam v pokolení Ne:ruJově. které vyš'o od
požadavku literatury ko;;mopolitické, měly pře k I a d y b
ás nic k é. V 50. 1. vycházelo jich více než básnických děl

285