Počtem jsou hojnější Heydukovy dějepravné romance,
zahájené rovněž kratšími skladbami v »Básních« r. 1859.
Působila na ně česká vlastenecká romantika předbřeznová;
novinkou jsou látky husitské, psané s vlasteneckou
vroucností, ale s nehlubokým promyšlením náboženského jádra
doby; stejně je tomu s četnými látkami pobělohorskými.
Tak tomu je na př. ve sbírkách Bohatýři (1894), Zpěvy
pošumavského dudáka (1899) a j. Z větších dějepravných
skladeb' jest Milota (1875) z XIV. věku rázu byronského;
Píseň o bitvě tl Kressenbrunnn (1877, kn. 1888 v sebr. sp.
s názvem Píseň o bitvě na Moravském poli) se snaží
přiklonit k slovanskému hrdinnému eposu lidovému a k RK;
velké pobělohorské epos Za volnost a víru (1881 v »Osvětě«,
kn. 1883) rozděluje křiklavě světlo a stín mezi katolickou
a nekatolickou stranu a nemá pochopení pro kulturní
hodnoty 17. věku. Zdařilejší jest lyrická idylka lásky z úsvitu
národního vývoje. Oldřich a Božena (1883), rozpadající se
do drobných písní. Heyduk zpracoval i některé látky
mimočeské, starozákonní (Biblické zvěsti, 1!;)02) a orientální
(Východ i zápa.d, 1906): byronský Mohamed ll. (1878),
formou se připínající opět k jihoslovanské epice, je
naplněn nadšením pro Srby.

Nejcennější z epiky Heydukovy jsou venkovské povídky
veršem. s hojnými úvahami. s živlem krajinomalebnvm, se
subjektivním dějem a živlem povahokresebn~'ll1.
Vlastními hrdiny těchto povídek nejsou lidé, n~'brž krajina:
v ní jsou zakotveny povahy zpravidla prosté a
jednoduché, ocitající se v konfliktech s lidmi, přicházejícími ze
světa zkaženého civilisací. I když je básník přivede na
samý okraj tragična, přece řešení je na konec smírné. Tak
Dřevorubec (1880. kn. 1882) vypráví o rozkladu rodinného
života šumavského horala vykořisťujícím podnikatelem
dráhy. Pod Vítkovým kamenem (1881, kn, 1885)
vypravuje opět v subiektivním zarámováním přírody osud
slovenské ženy na Šumavě, podléhající vášnivé touze po rodné
zemi: děj rozrušuje slabá motivace i přílišná romantika
cikánská. »Idyla z Povltaví« BNa (1882. kn, 1886) jest
oslavou mateřské lásky bez hlubší psychologie. Největší a
nejsložitější Heydukova povídka ve verších. ba skoro
veršovaný román. je »kresba z PovltavÍ« Sekerník (1893), epos
Vltavin od pramene až po vyšehradskou skálu. sp;atý
s osudem mlvnářů a vorařu. Je to historie sekerníka
Vraného, který pracovitostí a pílí sm)'\'á mladistvou vinu: jeho

282