Heydukova až r. 1897 knihou Ptačí motivy: s hojnými
líčeními jiter, soumraků a západů probírá básník, nadaný
zbožnou úctou k nepatrnostem, řadu ptačích zjevů, které
dokonale zná podle zpěvu i mravu; s každým cítí vnitřní
spříznění, každý z nich vzbuzuje v něm nějaký citov}'
vzruch, smyslové rozechvění, myšlenku a tklivou
vzpomínku, nejmocněji tehdy, když si poeta připomíná vlastní
domov, zemřelé děti, když se opájí přírodou neb velebí kouzlo
básnictví. Ovocem černomořské plavby jest sbírká Z TJOuti
na Kavka:: (1902) ; zde i v italských motivech v »Básních«
ozývá se zvláště chvála moře, nepřesahující míru
konvenčnosti.

Vlastenecká lyrika. která se ozvala již v první sbírce
Heydukově a místy i mezi lyrikou přírodní, začíná r. 1876
sbírkou Cymbál a husic (o 3 dílech). Po Kollárově >/Slávy
dceři« znamená kniha nejvýznamnější projev československé
básnické vzájemnosti. Zaznívají zde nejen písně politické,
ale i milostné a pijácké, ale nejsilněji proniká protest proti
utiskování Slová~ů Maďary a Němci. Koncepce Slovenska
jest však romantická a idealisovaná: v zaslíbené zemi
slovanského mládí nalézá Heyduk jednotu mezi přírodou a
lidem a snaží se ji zmelodisovat. Po umělecké stránce vadí
knize hojnost slovakismů, k jejichž vysvětlení musel
Heyduk připojiti slovníček, a přemíra titěrných deminutiv.
Pokračováním jsou ohlasy slovenské poesie Od Tatf?r a
Dllnaje (1910) a příležitostné verše S/01;cnsku (1917). Do
vlastenecké poesie spadá i 1. oddíl Zpčvů J1o,~um(t'l;sl:ih{)
dudáka a r. 1888 vydaná sbírka Šípy a paprsky. V době,
kdy politická inspirace posvČ'tila poesii Čechovu. Sládkovv,
Vrchlického i E. Krásnohorské, toužil se s ní vyrovnati
i Heyduk. ale stojí mezi nimi na místě posledním především
pro planou frázovitost a nedostatek ideové koncepce.

Heyduka lyrika doprovázel hned od počátku Heyduk
epik. Trojí směr lze sledovati v jeho epice: drobnou epiku.
dějepravné romance a \'eršO\'ané povídky. V drobné epice
kreslí - podobně jako Hálek - s názvuky na poesii
lidovou a se silným příklonem k baladice Erbenově, obrázky
z venkova s lidov~'mi postavami a typy. Zahajuje ji sbírka
Na přást1;ú('h (1884) a uzavírá Xikolík lJ01'čstí ~ Po,~um((1:í
(1913). Na delší skladby se rozrostla Růže p01:ážská (1~59
v »Básních,,) a Tři :::k((.";ky (1R98). K této epice patří i
suchý v)'čet tancll Dudák (1881). doplňující Nerudovy stati
o tanci.

281