jádřiti nejúspornější formou citový vznět v přírodním
rámci neb písňovou sloku zpestřiti rozmarným tónem
veršovaného feuilletonu; v tomto smyslu možno s Nerudou uvésti
ve spojitost K. Tomana, Fr. Šrámka, P. Křičku i J.
Seiferta.

Nejvěrnějším přítelem Nerudovým byl Adolf Heyduk,
který se v mnohém jeví jeho důslednějším protikladem než
Hálek. Naivní syn přírody a venkova prostého dětinského
srdce, šťastný a klidný idylik rodinný, lehký improvisátor
a žák lidové písně stojí proti velkoměšťáku. složité kultury,
proti výsměšnému a pochybovačnému samotáři a těžce a
bolestně pracujícímu umělci.

Adolf Heyduk (1835-1923) se narodil r. 1835 na
Rychmburce u Skutče; z dávných tradic rodiny mlynářské ze
strany otcovy i z reformačního povědomí matčiných
předků přinášel si mnohý vděčný podnět a motiv pro svou
práci. Po studiích reálních v Poličce a v Praze a
technických v Brně a v Praze stal se r. 1860 profesorem kreslení
na reálce v Písku, kde, s jednoroční přestávkou působení
v Praze, prožil celý svůj klidný život. Zpestřil jej jenom
opětovnými cestami po Šumavě a po Slovensku, pak
delšími cestami po Alpách, Halii, Porýní, Krymu a Černomoří.
Za významnou událost svého života pokládal sám sňatek
s Emilií Reinerovou, narození dcerušky Lily (1880) a její
předčasnou smrt (1884). Zemřel v Písku r. 1923.

Rozsáhlá básnická činnost Heydukova se počíná v
literárním okruhu »Máje«, jehož byl horlivým členem. První
tištěnou básní byla píseň v prostonárodním duchu,
»Kukačky« (v »Humoristických listech« 1858) ; pak některé
ukázky přinesl první ročník »Máje<. R. 1859 vyšla první
Heydukova sbírka Básnč a po ní ještě dva svazky »Básní«
(1864 a 1865). Již zde vedle vzorů cizích (Lenau, Heine,
Freiligrath a Byron) jeví se silný vliv Erbenuv a lidové
písně, záliba pro lid a píseň na Slovensku.

Veškeru básnickou tvorbu Heydukovu můžeme rozděliti
na lyriku intimní, přírodní, vlasteneckou a na epiku, jež
v sobě zahrnuje drobnou epiku lidového genru,
dějepravné romance a básnické povídky.

Intimní lyriku zahajují Básně I (1859) a Básně II (1864
a 1865 o 2 sv.), přinášející smíšenou lyriku milostnou a
vlasteneckou a výtěžek cest po sev. Halii; nejv}'znamnější
z nich je cyklus ~/Cigánské melodie« z .prvních »Básní«; zde
vytvořil celou zásobu cikánsk)'ch motivů, v nichž proniká

279