morem kouzlo chlapectví, opojeného první láskou. Velké
jest bohatství. Nerudových epigramů, uchylujících se
i od Čelakovského i od Havlíčka. Lehce improvisovaná
jejich forma srší nápady, které se nelekají triviálnosti;
pointy míří proti nešvarům národním i politickým, proti
slabostem ženského pohlaví i mal~'m směšnostem
společenským. Osobní polemice i literární satiře se Neruda
zpravidla vyhýbá. V souboru Nerudových překladů básnických,
včtšinou z dob »Knih veršů«, mají podíl ukázky z romancí
Petofiho, z Hugovy »Legendy věků« a ze severské epiky
národní; slohově stírá Neruda osobitým svým tlumočením
ráz originálu.

Dramata Nerudova nenáleží v blízkost jeho poesie: jest
to vkusu doby hovějící inscenování cizích, nevýznamn~'ch
námčtů a chybí jim i divadelní obratnost a situační vtip.
Kromě pěti veseloher, provozovan}'ch s úspěchem, Zenich
z hladu (1859), Prodaná láska (1859), ZCl/a miluje
srdnatost (1860), Merenda lIcstřídmJich (1860) a Já to ~lejscm
(U63), náleží sem i tragické zpracování motivu Dantova,
Frwiccsca di Rimini (1~60). Přísně autokritický Neruda
se později k dramatick)'m s\'}'m pokusům nehlásil.

Dříve než básník pronikl Neruda prozaik a novelista,
neboť v drobných genrov~och obrázcích, novelistick)'ch
figurkách z ulice, úsečných povídkov)'ch studiích. bravurně
vyprávčn)'ch anekdotách záhy ukázal svou puvodní
svéráznost. Vyšed z feuilletonistického pozorování obkličující jej
skute~nosti a ud(·la\' se na novinářské drobnokresbě
»~nadého Německa,~ byl Neruda jeden z prvních u nás, kdož
uváděli do literatury postřeh realistick)' i schopno5t
vystihnouti tvárliv)' povrch moderního života, Zřídka se
pokusil figuru plně rozvíti neb děj šíře zaplé5ti. spokojoval
se buď genrovým obrázkem neb po\'ídko\'ou mosaikou:
náběhu k románu neučinil. Většina Nerudovy pO\'ídkové
beletrie tkví v rodném ovzduší pražském, hlamě pak v
púvodním, maloměstském a svérázném prostředí
malostranském: některé no\'elistické motivy nasbíral Neruda na s\'}'ch
cestách, V AralJcskúdl (186·1, II, rozšíř, vyd. 1&;0 spolu
s }'Růzl1~':l1l lidmi.l. kolísajících ještč mezi nO\'inářstvím a
no\'elistikou na jedné a mezi konvenční romantikou a
svěžím realismem na druhé stl'aně. oživil i'adu pražsk}'ch
typick)'ch postaviček: v zhuštěn}'ch a břitk)och RÚ::'lIých
lidech (1871) zpodobil se zral)'m uměním zkratkové
charakteristiky a situačního vtipu typické figurky mezinárodní,

274