d'uje se Hálek k charakteristice typických figur venkovsk)'ch, určovaných. ve svých osudech poměry společenskými. Sem náležejí povídky: Náš dědeček (1863), U panských '/ľeří (1866), Zapomenutý (1867), Pod dutým stromem 11871); k nim se druží novely z konce Hálkova života, \' nichž vyvrcholuje dar povahokresebné charakteristiky, P()lNárodních listech". Sem psal s vědomím mravní odpovědnosti k životním potřebám národní kultury svěží di\'adelní a literární posudky; šťastně zasáhl do otázky Národního divadla, do problému českosti v českém umění, stavovsk)och potřeb a nároku spisovatelsk)"ch. Cestopisné obrázky z Tater a z jižních moří i z městského života v Bělehradě a v Cařihradě nedostihují kulturního myslitele Nerudu, ale předčí jej impresionistick)"m zachyco\'áním krajiny. Zvláštní popularity došly i Hálkovy EpiMoly k 1l(l.~Cmll stlldcl/t.~tt·ll (l8731, ~fezi oběma přáteli v životě i v umění, Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou, byl siln)" antagonismus povahový, kter~' způsobil. že již za života obou bylo jejich dilo rozdílně posuzováno, Proti naivnímu. stále dojatému a vzrušenému miláčku osudu a obecenstva, jak~'m byl Hálek, jevil se Neruda rozumov~'m skeptikem, ironick~'m pozorovatelem a soudcem života. k němuž ště"těna, láska a úspěch nebyly vlídny. Hálek strhoval lehkou improvisací. oslňoval průzračnou formou a populárním idealismem čtenářstvo současné; Neruda, produkující těžce, prodčlá\'ající pozvoln~' a pracn~', ale vítězn)' vzestup umčleck)", získal si cele 269