křtěncova dušička«, a r. 1858 vyšla první jeho kniha
»Alfred«. Přes odpor rodičů studoval filosofii, vzdělával se
však na cizích literaturách a oddal se cele literatuře a
novinářství. Byl horlivým přispivatelem řady časopisů,
redaktorem a organisátorem literárním: redigoval almanach
»Máj«, s Nerudou založil 1859 »Obrazy života« (do r.
1860), Hdill{obrovy »Slovanské besedy«; po Mikovcovi
řídil »Lumír« (1863), skončil jej a založil »Zlatou Prahu«
(186·1); od r. 1865 redigoval s Nerudou »Květy" (do r.
1872) a s ním založil r. 1872 opět »Lumír«. Od r. 1861 až
do smrti byl čelným členem redakce »Národníchlistů«.
Oženil se s dcerou bohatého advokáta, s Dorotkou
Horáčkovou, založil šťastnou a bezstarostnou domácnost, žil
Vtl středu literárního a uměleckého života, zvláště jako
vůdčí člen »Umělecké besedy«, vážen a milován. Svůj
klidný život pražsk)' přerušil dvčma cestami. r. 1862 do Tater
a r. 1865 pi'es Kras a Jadersk)'m mořem do Cařihradu a
Malé Asie a přes Bulharsko a Uhry zpět. Jeho náhlá smrt

8. října 1874 byla považována za neštčstí české literatury.

Básník Hálek byl nadán spontánní. lehkou tvořivostí a
všestranností, která objímala různé druhy literární;
chyběla mu však, zvláště v mládí, uvědomělá autokritika a
původnost, kterými by se byl dovedl zhostiti siln~'ch vlivů
cizích. Podléhal vlivům domácí i cizí romantiky i
počátkům tendenčního realismu, přešel od mladoněmecké lyriky
k biedermeierovské poloromantice, prodělal vývoj od
básnictví kosmopolitického k umění národnímu. od
romantické mlhavosti k zakotvování v českém životě a \' české
skutečnosti. Pozdní jeho lyrika přírodní a vesnické
povídky z posledních let stojí nejvýše, ač se mu ani zde
nepodařilo vyrovnati moderní náplň myšlenkovou se zastaral)'·
mi formami uměni romantického. Pravá příslušnost
Hálkova je přese všechno romantická.

Básnickou činnost zahájil Hálek drobn)'IDÍ baladami
namnoze za vlivu Erbenova s náz\'Uky bérangerovské
deklamatiky a figurální charakteristiky. Knižně tyto balady.
jichž vyšlo v I. 1854-1861 patnáct. nevyšly. Podlehnu v
vlivu Byronovu a Máchovu tvořil v 1. 1856-1871
lyrickoepické povídky s nejasn)'m dějem. s neUl'čitou lokalisací
časO\'ou i krajovou. s bujnou. často exotickou
krajinomalbou a s v)'mluvnou lyrickou reflexí; nejčastěji v nich
opěvuje lásku a boje za svobodu. Nové jsou v nich
reminiscence na přírodní. mořské a horské zážitky z cest.
Chronolo
266