v zájmu věci české a slovenské. R. 1879 se vrátil do Prahy
stále srše temperamentem a podnikavostí, kterou
zasahoval do života politického, novinářského, studentského,
divadelního a literárního až do SVl' smrti r. 1890.

Do literatury vstoupil jako žák Byronuv, z nl'hož i
překládal. Lyrika jeho, shrnutá do sbírky R(qJl (Ir!! d/(,~('
(psány 1!346-1849), prozrazuje byronský titanismus a
světobol~ vzpouru proti společnosti i bohu. Zcela pod
Byronovým vlivem je »romantická báseň« l:jJír (IH·!!)) s
matn~'Jll dějem kolem vampyrského přesycence rozkoší a j('ho
syna, který bojem za svobodu vykupuje otcovu vinu. Pravý svůj
v~'raz nalezl Frič, horlivý propagátor a následomik
Bérangerův, v poesi politické, jejíž vzdorný patos, revoluční nálada
i protivládní útočnost jsou protikladem, ale i doplňkem
ěasové lyriky Havlíčkovy. V ní ztotožňuje Frič život a poesii,
oslavuje krásu činu a pádnost slova. leckdy řečnicky
frázovitě a s divadelním gestem. Revolučního Fri<~e nejlépe
obrážejí Písně:: bašty, psané v 1. I849-IS90 (až ]918): r.
1861 vyšel v 2enevě dvoudíln}' V.zíf}()r l)(íSllí. Celistvý obraz
jeho veršovaného tvoření podává vS'bor Orll.:a:; J. V. Fric'e
(1898), s pronikavým úvodem a v uspoí'ádání J.
Vrchlického. F'ričovy pokusy prozaické. historické obrazy a
:-,polečenské novely s tendenčními odbočkami jsou
bezvýznamné. Hojné .isou i Fričovy práce dramaticj(é. čerpané
většinou z česk}'ch a slovansk}'Ch dějin. nepevné stavby, ale
účinné patosem, který se často dot~'ká otázek časových,
Hlavní díla Fričova života jsou jeho Pamili z prmích 30
let jeho života, (Počaty 1848, vyd. ve 4 sv. 18S6-1887.)
V nich vykreslil živě prostředí revoluční doby a podal řadu
bystr}'ch charakteristik sv}'ch současníkú a zachoval
cenn}' materiál k poznání r. 1848. Jejich historickou cenu
zeslabil tím. že názory 80. let promítal do r. 18·18. Nejvíce
se Frič m\'lil tam, kde mluvil o vlastní osobě, kterou
idealisO\'al a z~·eličovaI. Byl vždy v}'bušn}'IJl básníkem,
nadšencem a organisátorem, byronsk}'IJl revolucionářem, ne
politikem se smyslem pro skutečnost.

Za \"Ůdce celé májovské generace byli uznáváni
všeobecně Vítězslav Hálek a Jan Nenlda.

"ítt'-zsiav lIált'k (1835--18;4) byl typick}' syn
středočeského venko\'a: narodil se 5. dubna ]835 v Dolínku u
Kralup n, \'1.). Studoval na akademickém gymnasiu v Praze,
kde se \'liw·m spolužáku a u('itelli stal \·laste:1Cem. R. ]854
přinesl "Lumír·, první Hálkuv básnick}' pokus. baladu ~Ne·