:-;tupců českého písemnictví a není proto divu, že mladí
spi,;ovatelé museli s nimi svésti nejednu hlučnou putku.

Zájem o slohově uměleckou stránku literatury nemohl
ovšem stát na prvém místě. Požadavek individualismu,
nevážnost k estetickým pravidlům, zdůrazňování
tendenčnosti a sociální účelnosti umění a konečně i sklon předních
zástupců doby k žurnalismu způsobily značné zanedbávání
formy a uvedly do literatury improvisaci; ani Hálek ani
.:"J'eruda nebyli mistry bezvadného verše, ryziho r~'mu,
slovní hudby, ale zato vynikli konkrétně útočnou v)'razností a
představovou svěžestí slova, tvořivou odvahou smělé
metafory a přiléhavého epitheta. Snaha po pravdivosti vedla
v poesii někdy k drsné prozaičnosti výrazu, jenž se neštítil
ani trivialismů ani suchopárnosti; byla to však zdravá
reakce jak proti prázdné uhlazenosti lyriky vlastenecké,
tak proti povšechné matnosti básnictví doby pi'edchozí. Z
domácích básníků byl Mácha sice vitán jako symbolický
ochránce literární revoluce, ale jinak zůstával tendenčně
realistické generaci cizí jak pro romantick}' základ své
poesie, tak pro její metafysick}' vzlet. Zato působil Erben
úsečnou stručností svých balad a někteří z mladých
básníků se dali ovládati poesií prostonárodní. Z cizích uměl cu
byli Heine a Lenau, Béranger a Petofi vzory pro lyriku,
Byron, Puškin a Lermontov pro epiku. V novelistice se
zřetelně ukazovalo vnikání žurnalismu; drobná> črta. obrázek
z cest, genrové zachycení figury nebo v}'je\'u z ulice,
causerie v povídkovém rouše byly zvláště oblíbt>n}'mi drobnými
formami novelistickými. Ve větších romám'ch převládaly
tendence a řešení společenských problémů nad kresbou
charakteru a stavbou dějovou; volná technika mladoněmeckého
románu i lyrická tendenčnost děl George Sandové
působily rozhodně. Největší prozaikové této doby, Hálek, Světlá
a Smilovsk}', nezůstávali sice nezasaženi zásadami i praxí
zahraničního realismu v}'pravného, ale při tom pokračovali
v tradicích B. Němcové a Fr. Pravd\'. Drama se dalo ovlá·
dati cizími vzory ještě více a opustiio zdrav}' směr Tylův;
kde nechodilo otrocky ve stopách Shakespearov}'ch,
podřizovalo se dobovým tendencím a \-ubec přechodní módě
německé a francouzské.

Literární a politické orlr.Ín)· It>t 60, a jO,

První pokus zorganisovati slovesn}' ruch \' tišině reakčnl
doby učinil r. 185-1 J. V. Frič almanachem naJ..-..18.5~ se

259