po kulturách ostatní Evropy. Literatura, která
nepřestávala podléhat ještě písemnictví německému, přiklání se
zvolna k literatuře francouzské a současně k nám proniká
i vliv umělé literatury ruské.

Po př'ekonání myšlenkové i básnické romantiky v 30.
a 40. letech převládly vně m p c k é m píst'mnictví tendencI'
romantice protilehlé. které souvisely filosoficky a
společensky s levicí Heglovou a vycházely ze zásad »Mladého
Německa«. Vzniklému demokratickému liberalismu hovělo
slovesnč tendenční básnictví. nasycené časovou
problematikou a libující si v politické a sociální kritice. Heine.
Lenau a Freiligrath byli typickými básníky tohoto
tendenčního subjektivismu, kter)' se ještě dovolával Byrona,
hodnoceného nyní také ve sv)'Ch vztazích politick)'ch,
Protiromantický odklon od snu a fantasie ke skutečnosti, od
minulosti k přítomné době. od sváteční v)'jimky k
všednímu dni byl východiskem realismu. kter)' se zvláště jevil
\' próze v)'pravné a mravoličné, I ona byla nasycena
tendenčností. časovou problematikou a diskusí. před nimiž
ustupo\'alo spolehlivé pozorování skutečnosti. jež by si
plně zasloužilo jména realismu, Tito tendenční realisté rázu
Gutzkowova. Spielhagenova neb Auerbachova, přeplňující
románové skladby hlučnou problematikou. zastiňovali
dusledné realistické umělce básnického ducha. jak)'mi byli
pozdi:' ocenění mistři v)'pramé prózy psychologické. Keller,
Storm nebo Raabe. Na celou stmkturu této krásné
literatury. především prózy. mčl podstatn)' vliv vpád židu
novinái'ského do literatur\', charakteriso\'an\' osobnostmi
Hei
na a Borna,' .

Fr a n c o u z s k á slovesná tvorba prodělávala v 60, a 70.
letech přerod od realismu tendenčního k realismu
básnickému a od subjektivity kořenu ještě romantick)'ch k umění
objektimímu: k nám se však dostávali ještě autoři
dmhořadí jako Béranger, E. Sue. Al. Dumas st. a Scribe. kteří
zdůrazňovali v básnictví tendenci, \' románě napínavost
látkovou a v dramatě virtuositu technickou a \")'jadřo\"ali
liberalismus mi:,šťanstva. Cizi nám zůstali nejen velcí
lyrici Leconte de Lisle a Ballde1aire. jejichž počátky jsou
soul;asné S pO('átky NerudO\'~'mi a Hálko\·~'mi. ale i
Lamartin, \'igny a prukopníci monumentálního realismu jako
Flaubert. Z romanopisců byla obdivována a namnoze i
prožívána G, Sandová pro odvahu k upi'ímnosti a pro bohatou
problematiku ženské duše: románová dila \", Huga byla

256