nostmi z mladistvé víry v upřímnost demokratismu a liberalismu sousedních národů, nalezl oporu v~'hradně v nadšeném nacionalismu. Tento obrat od odporu k minulosti k národnímu kultu, s nímž vstoupila generace májová v život, není ojedinělý. Politické rozpadnutí národa, do r. 1863 jednotného, na dvě nepřátelské skupiny, na konservativní staročechy a liberální, demokratické mladočechy, obráží se vedle živé činnosti novinářské i v českém písemnictví, především divadelním, Ale přes toto rozštěpení byl veřejný a kulturní život národa, který od slibného ř'íjnového diplomu byl ještě několikráte zklamán, veden stále jednotnou myšlenkou národního osamostatnění. Když se samosprávním požadavkum dostalo v r. 1862 jakési realisace zavedením autonomie obecní a okresní, využil jí národ především v okruhu vzdělanosti a ve správě školství. Obecné školství dostalo ráz uvědoměle národní a školství střední vymaňovalo se z výhradní vlády řádového kněžstva. bylo zestátňováno a prospívalo hlavně ve výchově gymnasijní podle zásad novohumanistických. Pražská technika byla v této době rozdělena na českou a německou a také na universitě KarloFerdinandově se na některých stolicích přednášelo česky. Kulturní uvědomění českého lidu zosobňovaly dvě velké instituce národní: spolek »Sokoh. založen~' r. 1862 estetickým myslitelem M. Tyršem a demokratick~'m národovcem J. Fi.ignerem, wsnovaný na harmonii zdatnosti tělesné a duševní, svobodného občanství a branného češství, helenské mužné krásy a přísné kázně. A hNárodní divadlo •.k němuž položeny základy r. 1868 a které mělo být •. chrámem znovuzrozeníc a vyplniti tužby. formované v r. 1848Podobnou myšlenku kulturní soběstačnosti a národní samosprávy vyjadřovaly i jiné spolky a instituce. z nichž zvláště vynikl pěvecký spolek »Hlahol"" podpůrný »Svatobor.:, vybudovaný Fr. Palack}'1Il pro české spisovatele, ll. »Umělecká Beseda •. , sdružující s vzdělan)'mi laiky zástupce umění slovesného, hudebního i výtvarného. ~íření národní kultury sloužily i manifestace, slavnosti a tábory, na nichž t\'ořili nadšení občané, umělci i političtí \'lldci mohutnou obec, která všechny své síly dala do služeb národního života. Ten den ční r e a I i s m u s v e v rop s k é m p í s e mnic t \' í. Uvolnění veřejného života po pádu absolutismu v Rakousku znamenalo v Čechách také rozšíření rozhledu 255