vyjadřující reakci proti svým předchůdcům, jindy ohlašující příchod směrů nových. Rozpory mezi generacemi bývaly zhusta nejsilnějším kvasem vývojovým. Podle hlavních dušemích proudů a přihlížejíce k nástupů generací. zároveil však také se zřetelem k rozhodujícím neb charaktcristick}'m událostem dějinným, rozvrhujeme literaturu obnoveného národa na čtyři fáze: a) Dobu tendenčního realismu v duchu světoobčanském (dobu »Máje«) od r. 1860 do r. 1879: b) Dobu zápasu snah národně výchovných se západnick\'m umělectvím (dobu »Ruchu« a »Lumíru«) od r. 1879 d~ r. 1894; c) Dobu kritického a sociálního realismu a reakce proti němu od r. lR94 do r. 1914; d) Dobu válečnou a popi'evratovou od r. 1914 do r. 1939. Mezné body tohoto rozdělení jsou vzaty většinou z dějin politick)'ch. ale s tť'mito událostmi života veřejného spadají v jedno významná dějstva kulturní. R. 1860 přináší vzki-išení ústavnosti v Rakousku i začátek proti vídeňské oposice politické, která ustává r. 187H vstupem Čechů na Í'Íšskou radu. Po patnácti letech, r. 1894, ukázal proces proti »Omladině«, že se v národě oZ)'vá nové pokrokové hnutí opět oposicí proti Rakousku a siln)"m vědomím sociálním; v boji o Hálka se zároW'ň ohlásila revoluce literární, jež osti'e rozlišila dvě pokolení, z nichž vítězné mladší zůstalo v popředí sloW'sného života do vypuknutí války světové r. 1914. Tendenční realismus v duchu světoobčans~ém. (1860-1879). Povaha doby. Po měr y \' e ř e j n é. Vítězství ústavního liberalismu nad neomezenou vůlí panovníka a dynastie bylo v Rakousku po r. 1860 sice patrné. ale ústavnost a liberálnost pi'inesly prospěch jenom Němcům a Maďarům. kteří usilo\'ali zbaviti ostatní národy říše všech práv. Sebezáchovná obrana proti těmto snahám nepřátel t\'oří vlastní obsah česk)'ch politick)'ch dějin let 60, a 70. Tento duch odporu vniká do cell'ho národního českého ži\'ota a vyjadřuje jej ph'devším české písemnict\'í těchto let. Nej\')Taznější z česk)'ch literátů také politicky oriento\·an~·ch. Jan Neruda. se vyzpovídal z toho. kterak. vyveden byv zkuše 254