svatoštěpánské cítili národem se všemi kulturními atributy
života svébytného; národ si uvědomoval, že - až na oblast
politickou - jest národní obrození již dokonáno. Proto
jmenujeme také písemnictví tohoto téměř osmdesátiletého
období literaturou obrozeného národa.

Vypuknutím první světové války byly znovu ohroženy
samy kořeny národního bytí českého, neboť vedle života
politického byly násilně umlčovány všechny projevy
národního života českého. Ale právě literatura vzpamatovala
se z této duchovní krise nejdříve a spolu s kultem mateřské
řeči přispěla nejinak než v dobách obrozenských k udržení
národního života. Vítězstvím válčících protirakouských a
protiněmeckých mocností, na jejichž straně bojoval vnitřní
i zahraniční odboj Čechů a Slováků, obnoven byl 28. října
1918 v Československé republice starý stát česk)' a k němu
připojen jeho slovenský kmen. Tím bylo dílo celého
národního obrození dovršeno i politicky.

Jestliže r. 1918 je významným mezníkem v česk)'ch
dějinách politick)'ch, v dějinách kulturních, zvláště
literárních, neznamená ani ukončení kulturních směrů
předválečn)'ch, ani přínos směrů zcela nových. Nejvýraznější
představitelé písemnictví po první světové válce tkví sv)'mi
kořeny v době předcházející. Téměř 80 letý V)"\'oj českého
písemnictví jest tedy nutno považovati za celek, který jest
ovšem dlužno rozčleniti na údobí menší podle generací a
vůdčích ideí i forem.

Spisom)' jazyk český byl do r. 1860 již mlumicky po
všech stránkách pevně ustaven. Co nového se
uskutečňovalo po stránce slomíkové, vycházelo ze základů národního
obrození. Tak především bylo zdokonaleno a vytříbeno
názvosloví vědecké, jdoucí ruku v ruce s pokrokem věd.
V)"'oj jazyka básnického byl složitější. Snahou
Jungmannovou, v níž jej sledovali Polák a Linda. Kollár a
Čelakovsk)', Mácha i Erben, bylo odlišit jazyk básnick)' od
spisovného, a to nejen ve verších, n}'brž i v próze. Dálo se to
především tvořením nov)'ch slov. metaforičností \')Tazu.
květnatostí slohu a rytmisací věty. Přechodní generace
pozdní romantiky, jmenovitě Tyl, Němcová a Havlíček.
snažili se naopak přiblížiti S\'lJj jazyk řeči hovorové a
pokolení Nerudovo po r. 1860 ruší "ědomě hranici mezi oběma
jazyky, užívajíc v jazyce literárním prvků nespiso\11)'ch,
triviálních i argotick)'ch: zde projevil se oživujícím
způsobem i vliv jazyka novinářského. T~"to dva proudy lze v
lite
250