především školu Jungmannovu. Skutečný filosofický duch
vyšel ze školl Bolzanovy; byl to Vincenc Zahradník, jenž
se snažil opři ti katolické křesťanství důkazy soustav
myslitelských. Vedle něho byl největším filosofickým duchem
František Palacký, v podstatě filosofický eklektik, který se
však záhy od odborné práce filosofické odchýlil.

Filosofickým duchem byl i lékař Karel Slavoj Amerlin~
(1807-1884), blouznílek a snílek, který se nikdy neuměl
vyrovnati se skutečností. Byl činný jako vědecký
popularisátor, jako přednašeč dorostu řemeslnickému a stálý
organisátor školský. Jeho plán zříditi obsáhlý vychovatels}cý
ústav »Budečc se sice nezdařil, ale z jeho podnětů se časem
vyvinul učitelský ústav; zvlášť horlivě se věnoval výchově
dívčí. Pro výchovné a školské potřeby popularisoval
jmenovitě vědy přírodní, zvláště chemii. V jeho dílech přírodně
filosofických nacházíme vlivy různých filosofů, které
zpracoval samostatně a směle, slučuje přírodovědeckou mystiku
se snahami pedagogickými a sociálními, v strojeném a
temném výraze slovním i slohovém.

Více než filosofie přírodní zachvátila české myslitele
filosofie Heglova; jí podléhali nejen filosofové z povolání,
ale i literáti, jako Nebeský, Němcová, J. J. Kolar, a ozývá
se i v díle Františka Palackého. Světská i duševní moc byla
však odpůrcem této filosofie, a učence, podezřelé z
hegelství, dokonce pronásledovala.

To dokazuje osud, jejž měl Au~ •• tin Smetana
(18141851), doktor a suplent filosofie, kněz z církve pro své
filosofické přesvědčení exkomunikovaný. Chrn jeho myšlení
obsahuje posmrtný spis Der Gei.st, sein Entstehen wld Vergehen
(1856, český překlad »Vznik a zánik ducha" 1923) a
autobiografická historie jeho boje s církví a o náboženství,
Ceschichte eillCS Exkommwlicierten (1863, český překlad
:»Zápisky z církve vyobcovaného kněze« od V. Bambase. 1863
a častěji). Smetana byl žák německých filosofů, který od
Schellinga přešel k Heglovi a v jeho duchu myslil dále. Ve
filosofii dějin dovozoval, že Slovanstvu nastává úkol
převzíti souhrn kulturní práce západu a prodchnouti ji
humanitní láskou a sociální spravedlností: v oblasti náboženství
žádal po filosofu důsledné zřeknutí se všeho náboženství a
zakotvení v bezkonfesijní mravnosti. Vše, čemu učil,
dotvrzoval sv}'ll1 životem, stav se mučedníkem svého přesvědčení
a vzorem myslitele bez kompromisů.

Filosofickou propedeutikou a dějinami filosofie zabýval

247